Zdravotník vrahem? Mrazivý případ Petra Zelenky (heparin)

Existují případy, které se vám zaryjí pod kůži. Ne protože by byly doprovázené dramatickou honičkou nebo hollywoodským zvratem. Ale právě naopak – jejich tichá, chladná realita působí až děsivě banálně. Tak působil i případ Petra Zelenky, muže, který se stal synonymem noční můry v českém zdravotnictví. Věřila jsem, že o českých sériových vrazích už jsem četla všechno, ale tohle? Tohle mě zarazilo způsobem, který jsem nečekala.

Z nemocničního pokoje přímo do soudní síně

Petr Zelenka neútočil na ulici, v temných parcích ani v opuštěných domech. Jeho „bojové pole“ bylo oddělení ARO v havlíčkobrodské nemocnici. Jako zdravotník měl přístup k tomu nejcennějšímu – k životu pacientů. A právě toho zneužil. Mezi květnem a zářím roku 2006 podal několika pacientům nadměrné dávky heparinu. Pokud nevíte – heparin je lék na ředění krve, běžně používaný při prevenci srážení. Ale ve špatných rukách? Z vražedného úmyslu se rázem stává nástroj tiché smrti.

Výsledkem bylo sedm mrtvých. Sedm konkrétních životů. A dalších deset lidí, kteří jen díky obrovskému štěstí nebo včasnému zásahu přežili. A přesto, když se pak díval do kamer v soudní síni, jeho výraz zůstával klidný. Až děsivě klidný.

Motivace, která neukazuje na šílenství, ale na otupělost

Na otázku „proč to udělal?“ neexistuje odpověď, která by dávala smysl. A přesto se o ni pokusil. Tvrdil, že byl vyhořelý. Že chtěl „nějakou akci“. Prý nechtěl nikoho zabít. Jen… něco udělat. Vnímal svou práci jako monotónní, ubíjející. Chtěl prý získat zpět pocit důležitosti, kontrolu. A tak sáhl po injekci.

To, co zní jako výmluva, ve skutečnosti jen ukazuje, jak moc ztratil kontakt s realitou. Nepůsobil jako fanatik. Ani jako sadista. Ale jako někdo, kdo ztratil schopnost vnímat hodnotu lidského života. A to je snad ještě horší.

Proces s Petrem Zelenkou, který odhalil mrazivou pravdu!

Soudní líčení s Petrem Zelenkou bylo jedním z nejostřeji sledovaných v novodobé historii české justice. Zelenka v něm přiznal, že podával pacientům heparin – to nezpochybňoval. Ale tvrdil, že jeho cílem nebylo zabíjet. Mluvil klidně, bez emocí, někdy až s jakousi podivnou netečností. Když popisoval, jak heparin podával, jak sledoval reakce pacientů… nezazněl jediný náznak lítosti. Jako by šlo o nějaký laboratorní pokus :(.

Psychologové u soudu upozorňovali na to, že trpěl syndromem vyhoření, emoční otupělostí a výraznou osobnostní poruchou. Ale zároveň dodali, že si byl plně vědom následků svého chování. A právě to mu zajistilo doživotní trest. Nejvyšší soud později verdikt potvrdil s jasným vyjádřením

Prohlášní soudce: „Petr Zelenka nemá úctu k lidskému životu a jeho náprava je prakticky nemožná“.

Kdo byli oběti Petra Zelenky?

V tomhle případě je potřeba mít respekt. Jména pacientů, kteří po podání heparinu zemřeli, nebyla nikdy zveřejněna. A upřímně? Je to tak správně. Jsou to lidé, kteří si přišli do nemocnice pro pomoc, ne pro smrt. Mezi oběťmi byli senioři i lidé středního věku, kteří se zotavovali po operacích nebo měli stabilizovaný stav. Všichni z nich měli právo na přežití.

A právě tahle anonymita jejich jmen dělá z případu ještě větší tragédii. Jsou to „ti bezejmenní“, jejichž životy vyhasly v bílých stěnách nemocnice, v rukou člověka, kterému věřili.

Co dělá Petr Zelenka dnes?

Od chvíle, kdy padl rozsudek, uplynulo už víc než patnáct let. Petr Zelenka si svůj trest odpykává ve věznici se zvýšenou ostrahou. Informace o jeho současném chování jsou velmi omezené, ale podle dostupných zdrojů se údajně chová disciplinovaně, bez excesů. Účastní se běžných vězeňských programů, pravděpodobně pracuje nebo se účastní terapeutických aktivit.

Jedno je ale jisté – o propuštění požádal. A ne jednou. Podle zpráv usiloval o přezkoumání své vazby, což ale soud smetl ze stolu s jasným odůvodněním: představuje hrozbu. A já si myslím, že v tomhle se soud trefil naprosto přesně.

Změnilo se po Zelenkovi vůbec něco?

Co mě na tomhle případu děsí úplně nejvíc? Že k tomu všemu došlo v běžné české nemocnici. Žádný hororový scénář z amerického seriálu. Prostě Havlíčkův Brod, běžné oddělení ARO, běžný zdravotník. Petr Zelenka měl přístup k pacientům, k jejich dokumentaci, k léčivům – a nikdo si ničeho nevšiml. Až do chvíle, kdy počet náhlých krvácení začal být prostě příliš nápadný.

Tenhle případ otřásl důvěrou ve zdravotní systém. Po jeho odhalení se začalo víc mluvit o kontrolách, o přístupu k lékům, o monitoringu personálu. Změnily se některé procesy, zvýšila se bezpečnostní opatření. Ale otázka zní – stačí to? A co kdyby zrovna u mého lůžka stál někdo, kdo si zrovna chce „udělat den zajímavější“?

Zajímavosti o Petru Zelenkovi, které mě úplně rozsekaly

Když jsem se do případu ponořila víc, zjistila jsem několik faktů, které mě fakt překvapily:

• Zelenka byl považovaný za introverta, ale nikdo ho nikdy neoznačil za nebezpečného. Právě naopak – kolegové ho popisovali jako tichého, někdy až přehnaně poslušného.
• Heparin používal bez souhlasu lékařů, a přesto to zpočátku nikomu nepřišlo divné. Lékaři totiž často předepisovali heparin preventivně, takže jeho použití bylo běžné.
• Jeho činy vyšly najevo náhodou, když nový primář začal zkoumat opakované případy záhadných krvácení a narazil na jasnou souvislost.
• Zelenka byl do poslední chvíle přesvědčený, že se z vězení dostane. I po letech se snažil o přehodnocení rozsudku, což působí jako naprostá ztráta sebereflexe.
• Nikdy neprojevil skutečnou lítost. Ani u soudu, ani v žádných veřejných vyjádřeních. Jeho klid a chlad v projevech působil až roboticky.

Moje osobní reflexe? Hrůza ukrytá v bílé uniformě

Čím víc jsem se tímhle případem zabývala, tím víc mě mrazilo z té představy, že zlo nemusí mít vždycky démonickou tvář. Někdy je úplně tiché. Nosí bílé oblečení. Přijde, usměje se a píchne injekci.

A přitom si říkám – co muselo být v hlavě člověka, který takhle ničil lidské životy? Nebyla to touha po krvi. Ani sadismus. Spíš absolutní vyhoření, které přešlo do šílené potřeby „něco cítit“, něco ovlivnit. Jenže místo toho, aby šel na dovolenou nebo na terapii, rozhodl se pro vraždu.

Nevíte kam na dovču nebo co s dětmi, prozkoumejte …

Vaše komentáře k příběhu Petra Zelenky (Heparinový vrah)

Přispějte svým komentářem, recenzí či zkušeností