Václav Mrázek: Příběh nejbrutálnějšího sériového vraha ČSR

Nechutná ironie. Tak bych popsala, co mi naskočí pokaždé, když slyším přezdívku „Veselý Václav“. Představte si člověka, který působil mile, skoro až sympaticky, a přitom za sebou zanechal stopu tak temnou, že z ní ještě dnes mrazí. Václav Mrázek – muž, který ve 50. letech vraždil, zneužíval a okrádal. Ne kvůli ideologii nebo zoufalství. Ale proto, že prostě mohl. A chtěl.

Kdo byl Václav Mrázek?

Narodil se v roce 1925 a z hlediska dějin o něm dlouho nebylo vůbec slyšet. Jenže jeho jméno se navždy zapsalo do české kriminalistické historie – a ne právě lichotivě. Mrázek se stal jedním z prvních mediálně známých sériových vrahů u nás. Na svědomí měl minimálně sedm obětí, ale některé indicie naznačují, že číslo mohlo být ještě vyšší.

Když se později dostal do hledáčku policie, přiznal se ke všem vraždám s klidem, který byl stejně znepokojivý jako jeho činy samotné.

Jak zabíjel Václav Mrázek: Různé metody podle situace

Jeho první vražda přišla jako úder klackem – doslova. Patnáctiletou Hanu Chloubovou ubil kusem dřeva. V dalších letech následovala střelba z pistole, když zabil Bronislavu Pajůrkovou a Marii Dvořákovou. Jenže výstřely byly hlasité a přilákaly nežádoucí pozornost. A tak Mrázek přešel na „tišší“ zbraně – nůž, sekera, pokusy o škrcení. Žádná elegance, žádný plán jako z hollywoodského thrilleru. Jen syrová brutalita a naprostý chlad.

Často se snažil své oběti nejen okrást, ale i sexuálně zneužít – někdy dokonce až po jejich smrti. Tohle už není jen obyčejná kriminalita. Tohle je čistý sadismus.

Motivace Mrázka? Peníze a moc!

Když se někdo ptá „proč to dělal?“, odpověď je jednoduchá – chtěl prachy. Vybíral si oběti podle toho, jestli u nich čekal nějaký zisk. Cennosti, hotovost, šperky – a že to v poválečných letech nebylo zrovna jednoduché sehnat. Vražda pro něj byla prostředek, ne cíl. Ale čím víc se nořil do toho temna, tím víc mu začalo chutnat. Vraždění mu dávalo moc a kontrolu. A to je přesně ta chvíle, kdy se z obyčejného zlodějíčka stává monstrum.

Konec řádění: Co ho nakonec zradilo?

V roce 1956 se konečně něco pohnulo. Policie už měla podezření, že vraždy nejsou náhodné, a začala spojovat jednotlivé případy. Pomohlo i to, že některé ženy Mrázkovým útokům unikly – a dokázaly poskytnout popis nebo detaily, které ho začaly usvědčovat. Zásadní roli sehrály i klasické policejní metody: sledování, výslechy, analýza stop. Žádná sofistikovaná forenzní technologie – jen trpělivá práce. A ta se nakonec vyplatila.

V roce 1956 byl Václav Mrázek zatčen. A i když si ze začátku hrál na nechápavého, nakonec šel s pravdou ven. Přiznal se k vraždám i k dalším útokům, které neskončily smrtí. S chladnou hlavou. Bez známek lítosti.

Soud, poprava a varování pro ostatní

Rok nato stál před soudem. A tehdejší Československo rozhodně nehodlalo s někým jako on ztrácet čas. Proces byl rychlý – důkazy silné, výpovědi obětí i Mrázka jednoznačné. Rozsudek? Trest smrti. V roce 1957 byl popraven. Bez odvolání, bez milosti.

Jeho případ otřásl tehdejší společností. V zemi, kde se o sériových vrazích skoro nemluvilo, se najednou objevil někdo, kdo za pár let způsobil tolik bolesti. Lidé byli šokovaní. A možná právě proto se média chytla jeho přezdívky „Veselý Václav“ – aby celý ten horor nějak odlehčila. Jenže tohle odlehčit prostě nejde.

Co se odehrávalo v Mrázkovo hlavě?

Tady přichází prostor pro psychologii. Mrázek nebyl studovaný do detailu jako dnešní sérioví vrazi, ale určité rysy se dají odvodit: sadistické sklony, touha po dominanci, naprostý nedostatek empatie. Zřejmě měl i psychopatické rysy – ne proto, že by byl „šílený“, ale protože neviděl v lidech lidi. Jen objekty. Věci, které mu buď něco dají, nebo překážejí.

Každý den trávíme hodiny surfováním po internetu: v práci, doma, v kavárně, ve městě i při cestování. Připojujeme se všude k internetu i na veřejných wifi a ani si neuvědomujeme, jak snadno můžeme přijít o svá data, údaje i soukromí. Bezpečí na internetu není luxus, ale už dávno nutnost! 🌐🚀

Chraňte svá data, než bude pozdě skrze VPN! 🔒 Vyzkoušejte NordVPN se slevou 77% + 3 měsíce bonus zdarma nebo CyberGhost se slevou 82 % + 3 měsíci zdarma či ExpressVPN se slevou 61% + 6 měsíci bonus zdarma. Pokud nebudete spokojeni, každá z těchto VPN garantuje vrácení peněz + je přímo námi otestována!

Taky byl impulsivní – některé vraždy byly plánované, jiné vůbec ne. V jednu chvíli se jen rozhodl, že si vezme, co chce. A že ho v tom nikdo nezastaví. Až do roku 1956 to vlastně byla pravda.

Několik mrazivých detailů, které (ne)chcete vědět

• Mrázek byl naprosto nenápadný. Choval se mile, přátelsky. O to víc lidi šokovalo, když vyšlo najevo, co má za sebou.
• Jeho vraždy nebyly „umělecky promyšlené“ jako u některých jiných vrahů. Byl to surový praktik, který použil to, co měl zrovna po ruce – klacek, pistoli, nůž, sekeru.
• Oběti si pečlivě nevybíral. Šlo hlavně o ženy, které vypadaly, že u sebe mají něco hodnotného. Věk nehrál velkou roli.
• K některým vraždám se přiznal až dodatečně – zřejmě měl pocit, že už o nic nejde.
• Po jeho dopadení začala policie více spolupracovat napříč regiony, aby zabránila dalším podobným sériovým případům.

Děsivý odkaz, který nezmizel s popravou

I když byl popraven už v roce 1957, jméno Václava Mrázka v české společnosti zůstalo. Jeho příběh se stal symbolem varování. Dlouho se o něm mluvilo šeptem, jak to tak v padesátých letech bývalo – žádné podcasty o zločinu, žádné televizní dokumenty. Ale paměť lidí zůstala ostrá. A s časem se začaly objevovat i knihy a filmy, které se případem inspirovaly.

Jedním z nejznámějších zpracování je kniha od Jiřího Marka „Panoptikum hříšných lidí“, která zčásti čerpá právě z jeho případů. Mrázek se postupně stal „postavou“, kterou lidé znají skoro stejně dobře jako známé historické osobnosti. Jen s tím rozdílem, že tahle postava nahání hrůzu i po více než 70 letech.

Proč je důležité si řádění Václava Mrázka připomínat?

Říká se, že opakováním historie se jí můžeme vyhnout. A já bych řekla, že to platí i tady. Mrázek nebyl žádný démon z jiného světa. Byl to obyčejný chlap, kterého byste si na ulici nevšimli. A právě v tom je ta děsivá pravda. Násilí a zlo nemají vždy tvář padoucha z filmu. Někdy se skrývají pod úsměvem a „veselým“ chováním.

Jeho případ připomíná, jak důležité je všímat si věcí kolem sebe. Jak cenné jsou lidské životy. A taky jak křehká může být hranice mezi běžným životem a tragédií.

Zajímavosti, které mi utkvěly

• Mrázek neměl žádné vyšší vzdělání, ale byl velmi mazaný – dokázal policii unikat roky.
• Některé jeho útoky byly tak nešikovné, že by člověk skoro nevěřil, že se mu vraždy skutečně dařily.
• Dokázal dlouhou dobu žít dvojí život – přes den „normální“ muž, v noci predátor.
• I přes jeho přiznání nikdy přesně nevíme, kolik měl obětí. Sedm je minimum.
• Jeho případ přispěl k rozvoji kriminalistiky v ČSSR – a to je možná ta jediná pozitivní stopa, kterou po sobě zanechal.

Závěrem: Strašidelný příběh, ale taky důležitý

Ne, tohle nebyl článek, který bych psala s lehkostí. Ale cítila jsem, že ho napsat chci. Mrázek byl možná „jen“ jeden z mnoha sériových vrahů v historii, ale jeho příběh se nás stále nějak dotýká. Protože připomíná, jak důležité je chránit slabší, být všímavý, a hlavně – nezavírat oči před temnotou, jen protože se na nás někdo mile usmívá.

Vaše komentáře

Přispějte svým komentářem