Al Capone, jméno, které zná každý. Legendární gangster z dob prohibice, postrach Chicaga a jeden z nejznámějších zločinců 20. století. Ale věděli jste, že tento obávaný muž v pozdějších letech svého života trpěl demencí? Pojďme se společně ponořit do fascinujícího a zároveň smutného příběhu Al Caponeho a odhalit, jak ho tato zrádná nemoc postupně připravila o jeho proslulý intelekt a nekompromisní charakter.
Al Capone: Od chudoby k vrcholu zločineckého impéria
Jmenuji se Al Capone, ale to už asi víte. Narodil jsem se v Brooklynu v roce 1899 do chudé rodiny italských přistěhovalců. Život v New Yorku na přelomu století nebyl pro nikoho lehký, a už vůbec ne pro kluka z chudé čtvrti. Musel jsem se ohánět, abych přežil, a brzy jsem zjistil, že nejrychlejší cestou k penězům a respektu je zločin.
Začal jsem v malém, jako člen pouličního gangu Five Points Gang, kde jsem se naučil základy řemesla. Rychle jsem stoupal hierarchií a získával si pověst bezohledného a inteligentního gangstera.
Můj život se ale navždy změnil, když jsem se v roce 1919 přestěhoval do Chicaga. Tam jsem se stal pravou rukou Johnnyho Torria, tehdejšího šéfa chicagského podsvětí. Torrio byl můj mentor, naučil mě všechno, co jsem potřeboval vědět o organizovaném zločinu. A když se v roce 1925 po pokusu o atentát stáhl do ústraní, nastal můj čas. Stal jsem se bossem Outfitu, nejmocnější zločinecké organizace v Chicagu.
Prohibice a zlatá éra gangsterů
Dvacetá léta byla pro nás zlaté časy. Prohibice, zákaz výroby a prodeje alkoholu, nám nahrála do karet. Nelegální obchod s alkoholem byl nesmírně výnosný a já jsem si vybudoval impérium, které se rozprostíralo po celém Chicagu.
Kontroloval jsem nelegální bary, lihovary, herny a prostituci. Měl jsem pod palcem politiky, policisty i soudce. Byl jsem nedotknutelný.
Ale můj vzestup nebyl bez překážek. Konkurenční gangy se snažily o podíl na lukrativním trhu s alkoholem a války gangů se staly nedílnou součástí chicagského života. Nejznámější z nich byla válka s North Side Gang, vedeným mým rivalem Bugsem Moranem.
Krveprolití vyvrcholilo masakrem na den svatého Valentýna v roce 1929, kdy bylo sedm členů Moranovy bandy brutálně zavražděno v garáži. I když se mi nikdy nepodařilo prokázat přímou účast na tomto masakru, reputace mi to jen posílilo. Stal jsem se ztělesněním gangstera, symbolem éry bezpráví a násilí.
Pád impéria a první náznaky nemoci Al Capone
Můj pád byl stejně rychlý jako můj vzestup. Federální vláda se konečně rozhodla zakročit a pověřila agenta Eliota Nesse, aby mě dostal za mříže. Ness a jeho tým „Nedotknutelných“ mi šli tvrdě po krku, ale chytit mě nebylo snadné.
Nakonec se jim to podařilo, ale ne za vraždu, korupci nebo vydírání, ale za daňové úniky. V roce 1931 jsem byl odsouzen k jedenácti letům vězení a vysoké pokutě.
Zpočátku jsem si myslel, že si odsedím pár let a pak se vrátím na vrchol. Ale ve vězení se začaly projevovat první příznaky nemoci, která mi navždy změnila život. Začal jsem mít problémy s pamětí, soustředěním a chováním. Zpočátku jsem to přisuzoval stresu a vězeňskému prostředí, ale postupem času se můj stav zhoršoval.
Alcatraz a diagnostikování neurosyfilidy
V roce 1934 mě převezli do nově otevřené federální věznice na ostrově Alcatraz, která byla určena pro nejnebezpečnější zločince. Alcatraz byl proslulý svými přísnými podmínkami a tvrdým režimem.
A právě tam se moje mentální i fyzické zdraví začalo rapidně zhoršovat. Trpěl jsem halucinacemi, paranoiou a záchvaty vzteku. Vězeňští lékaři mi nakonec diagnostikovali neurosyfilidu, pozdní stádium syfilidy, která napadá nervový systém.
Syfilis jsem se nakazil pravděpodobně v mládí, ale tehdy se tato nemoc dala jen těžko diagnostikovat a ještě hůře léčit. V mém případě se nemoc rozvinula do pokročilého stádia a začala devastovat můj mozek.
Neurosyfilis může způsobovat širokou škálu neurologických a psychiatrických příznaků, včetně demence, změn osobnosti, poruch chování a halucinací. A přesně to se mi stalo.
Al Capone – Propuštění a život v ústraní
V roce 1939 jsem byl kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu propuštěn z vězení. Z kdysi obávaného gangstera se stal stín sebe sama. Moje mentální schopnosti byly vážně narušeny a já už nebyl schopen řídit svůj zločinecký podnik.
Zbytek života jsem strávil v ústraní na svém panství v Miami na Floridě, obklopen rodinou a pod neustálým dohledem lékařů.
Demence postupovala a já jsem se stával stále více závislým na péči druhých. Moje kdysi ostrá mysl byla zahalena v mlze zapomnění. Už jsem si nepamatoval detaily ze svého zločineckého života, zapomněl jsem jména svých přátel i nepřátel. Stal jsem se pouhým stínem muže, který kdysi ovládal Chicago.
Smrt a odkaz
Zemřel jsem 25. ledna 1947 ve věku 48 let na zástavu srdce, která byla pravděpodobně důsledkem dlouhodobých komplikací spojených s neurosyfilidou. Moje smrt znamenala konec jedné éry. Éry gangsterů, prohibice a bezpráví. Ale můj příběh žije dál. Stal jsem se legendou, symbolem organizovaného zločinu a fascinujícím příkladem vzestupu a pádu mocného muže.
Můj příběh je ale také varováním. Varováním před nebezpečím pohlavně přenosných chorob a důsledky neléčené syfilidy. Kdybych žil v dnešní době, s moderní medicínou a antibiotiky, můj život by se pravděpodobně ubíral jiným směrem.
Možná bych se vyhnul vězení, možná bych se dožil vyššího věku, ale určitě bych netrpěl demencí, která mi v posledních letech života ukradla důstojnost a vzpomínky.
Na závěr
Příběh Al Caponeho je fascinující a tragický zároveň. Je to příběh o vzestupu a pádu, o moci a bohatství, ale také o nemoci a utrpení. Demence, způsobená neurosyfilidou, zničila muže, který se kdysi zdál neporazitelný. Ukázala, že i ten nejmocnější člověk je nakonec zranitelný a že i ten nejostřejší intelekt může podlehnout zkáze.
Můj životní příběh je plný paradoxů. Byl jsem obávaný zločinec, ale také milující otec a manžel. Byl jsem inteligentní a ambiciózní, ale také bezohledný a krutý. Byl jsem symbolem zla, ale také produktem své doby. A nakonec jsem se stal obětí nemoci, která mi ukradla všechno, co jsem vybudoval.
Doufám, že můj příběh, i když je plný násilí a zločinu, bude pro vás poučný. A že si z něj vezmete ponaučení o důležitosti zdraví, zodpovědnosti a respektu k zákonu.
Protože i ten nejmocnější člověk může nakonec skončit jako bezmocný stín, pronásledovaný duchy minulosti a uvězněný v mlze zapomnění.
A to je osud, který bych nepřál ani svému největšímu nepříteli.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
