Se zájmem (a občas i s údivem) sleduji českou politickou scénu a věřte mi, že málokdo mě dokáže tolik překvapit jako Tomio Okamura. Tento japonsko-český podnikatel, který se stal jednou z nejvýraznějších tváří české politiky, vzbuzuje emoce na všech stranách. V následujících řádcích se s vámi podělím o svůj osobní pohled na to, kdo Tomio Okamura je, jakou roli hraje v hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), jaké má politické názory a jaký dopad měly na naši společnost.
A samozřejmě nevynechám jeho největší kontroverze, přešlapy a aféry, které často plní titulky novin. Připravte si popcorn – bude to 15 minutová jízda!
1. Kdo je Tomio Okamura? Stručný úvod do života a kariéry
Tomio Okamura se narodil v roce 1972 v Tokiu japonskému otci a české matce. Dětství prožil střídavě v Japonsku a v tehdejším Československu, takže už odmala zažil, jaké to je být „ten jiný“ – sám přiznal, že se setkal s rasismem a xenofobií jak v Japonsku, tak v Česku. Možná právě tyto zkušenosti v něm probudily chuť „něco změnit“.
Než vstoupil do politiky, vybudoval kariéru v cestovním ruchu – vedl úspěšnou cestovní kancelář, spoluvlastnil dovoz japonských potravin a proslul i jako investor v televizní show Den D (česká verze Dragons’ Den). Zkrátka, nebyl to žádný politický mazák odkojený stranickými sekretariáty, ale spíše podnikatel a celebritka, kterou lákalo zkusit štěstí ve vysoké politice.
První politický krok Tomia Okamury
Do širšího povědomí veřejnosti vstoupil poprvé kolem roku 2013, kdy koketoval s kandidaturou na prezidenta a následně založil hnutí Úsvit přímé demokracie. Už ten název napovídal, co bude jeho hlavní mantra – přímá demokracie, neboli že by lidé měli sami rozhodovat v referendech o důležitých věcech podobně jako ve Švýcarsku.
Okamura tehdy sliboval, že dá moc zpět do rukou lidu a skoncujeme s „diktátem tradičních stran“. Ironií osudu ale je, že zrovna on sám bývá kritizován za poněkud autoritářské řízení vlastních stran. Dokonce i někteří jeho bývalí spolustraníci mu vyčítají „diktátorský způsob řízení“, manipulace s vnitrostranickými volbami a vylučování nepohodlných členů.
Rozpad Úsvitu a začátky jeho kontroverzí
Jeho první politický projekt Úsvit však nevydržel dlouho – po pár letech se rozpadl za dosti dramatických okolností. V roce 2015 vypukl skandál kolem financování tohoto hnutí: ukázalo se, že velká část peněz, které Úsvit dostal od státu za volby (hovoří se o téměř 122 milionech Kč), měla přes různé smlouvy směřovat k Okamurovi a spřáteleným firmám.
Časopis Reflex už v roce 2014 upozornil, že si Okamura nechával z hnutí vyplácet statisícové částky za PR služby – což on obhajoval jako vrácení vlastních peněz, které prý vložil do kampaně. Ať tak či onak, vedení Úsvitu se rozhádalo a Okamura byl z vlastního hnutí prakticky vyšachován. Co udělá ambiciózní politik v takové situaci? Založí si nové hnutí!
2. Zrod SPD aneb Okamura lídrem na druhý pokus
Založení SPD a posun k radikálnějším postojům
Okamura se nevzdal a ještě téhož roku (2015) založil nové uskupení s názvem Svoboda a přímá demokracie (SPD) – pro jistotu s dovětkem Tomio Okamura přímo v názvu. Kdyby někdo pochyboval, kdo je tady šéf. 😎 SPD navázala na Okamurův program přímé demokracie a vlastenectví, ovšem rétoriku ještě přiostřila.
Pokud byl Úsvit relativně umírněný experiment, SPD už jela zostra proti „diktátu Evropské unie“, proti migraci a za „ochranu národa“. Hnutí SPD se profiluje jako proti-elitářské, vlastenecké a protiimigrační a experti ho řadí k krajně pravicovým subjektům.
Mezinárodní vazby a úspěchy v parlamentu
Okamura sám otevřeně vystupuje proti islámu – označuje ho nikoli za náboženství, ale za „nenávistnou ideologii“ – a opakovaně navrhuje zákaz propagace islámu v ČR. Zároveň brojí proti příchodu migrantů z muslimských zemí a straší tím, že Evropská unie nám je sem chce nastěhovat proti naší vůli (hovoří o „diktátu EU“ a odmítá například uprchlické kvóty).
SPD se vymezila i proti EU jako celku – Okamura dlouhodobě koketuje s myšlenkou czexitu, tedy referenda o vystoupení z EU. V Evropském parlamentu se europoslanci SPD druží s podobně naladěnými stranami, které podporují omezování práv menšin a mají silně protiimigrační agendu. Okamura se například přátelí s Marine Le Pen z Francie nebo Matteem Salvinim z Itálie, tedy s politiky, kteří v Evropě reprezentují krajní pravici.
Úspěch ve volbách a pozice v Poslanecké sněmovně
V roce 2017 zaznamenalo SPD první velký úspěch – ve volbách do Sněmovny získalo přes 10 % hlasů a 22 poslaneckých mandátů, čímž se z Okamury stal vůdce jedné z klíčových opozičních sil. Dokonce se tehdy stal místopředsedou Poslanecké sněmovny (2017–2021) – funkce, kterou tradičně získávají zástupci všech významných stran.
Pro mnohé bylo šokem vidět někdejšího „outsidera“ Okamuru najednou sedět na vysoké ústavní pozici vedle matadorů z tradičních stran. Že je SPD hlavně o Okamurovi, to se ukázalo i na jejich stranických sjezdech.
V roce 2021 psal týdeník Respekt o volebním kongresu SPD, kde Okamura obhájil předsednický post – a světe div se, byl jediným kandidátem a získal 84 ze 85 hlasů. Konkurenci si prostě nepřipouští.
Tomio Okamura – kontroverze a soudní spory
Respekt ve svém komentáři neváhal SPD označit za „parlamentní fašistické hnutí“, kvůli čemuž se SPD dokonce soudila s vydavatelem. Soud však žalobu v roce 2023 zamítl s tím, že použití takového výrazu bylo vzhledem k okolnostem přiměřené.
Mimochodem, Respekt u soudu dokládal různá kontroverzní jednání SPD: zazněly zmínky o výrocích členů SPD volajících po násilí, o řečech o „eliminaci menšin“, šíření nenávisti a vůbec o tom, že strana je vystavěná jako vůdcovský projekt.
Když to člověk čte, skoro mu běhá mráz po zádech – a pak si uvědomí, že tohle hnutí volí statisíce lidí. Okamura v SPD zkrátka hraje první ligu. Je to charismatický řečník, který dokáže jednoduše a srozumitelně (byť často demagogicky) pojmenovat problémy tak, aby oslovil naštvané a zklamané voliče.
Staví se do role obránce „obyčejných lidí“ proti arogantním elitám v Praze i Bruselu.
Osobní dojem a online přítomnost
Jako žena, která občas na Facebooku narazí na jeho videa, musím uznat, že umí zaujmout – mluví přímo, jednoduše, žádný ptydepe. Na sociálních sítích je velmi aktivní a má tam svou věrnou „armádu“ fanoušků. Zároveň ale leckdy šíří poplašné či zavádějící informace, kvůli čemuž si vysloužil i jisté antiocenění: v roce 2019 mu Český klub skeptiků Sisyfos udělil zlatý Bludný balvan (v kategorii družstev, spolu s dalšími politiky) za „blábolení a šíření pitomostí v oblasti zdravotnictví a vědy“.
Zmíněny byly třeba jeho výroky o údajném výskytu smyšlené nemoci „opičí mor“ v Evropě – prostě perly, nad kterými zůstává rozum stát. Ve Sněmovně je Okamura také nepřehlédnutelný.
Pamatuji si, jak jednou v debatě vmetl svému kolegovi, místopředsedovi Sněmovny Janu Bartoškovi (KDU-ČSL), že je „novodobý Hitler“. Ano, čtete správně – přirovnal demokraticky zvoleného poslance k Hitlerovi.
Tahle nehoráznost nezůstala bez odezvy: poslanecký mandátový a imunitní výbor mu udělil pokutu 20 tisíc Kč za porušení slušnosti. Okamura se sice durdil a odvolával, ale spíš tím ještě víc pobouřil kolegy napříč spektrem, kteří už měli dost jeho excesů. Popravdě, občas mám pocit, že Okamura má v té Sněmovně své vlastní one-man show – sype jednu provokaci za druhou a testuje, kam až může zajít.
Ilustrace z demonstrace
Tomio Okamura jako hlavní řečník na protivládní demonstraci (Brno, květen 2016). Pod jeho vedením SPD často pořádá veřejné akce namířené proti migraci a „diktátu EU“.
Každý den trávíme hodiny surfováním po internetu: v práci, doma, v kavárně, ve městě i při cestování. Připojujeme se všude k internetu i na veřejných wifi a ani si neuvědomujeme, jak snadno můžeme přijít o svá data, údaje i soukromí. Bezpečí na internetu není luxus, ale už dávno nutnost! 🌐🚀
Chraňte svá data, než bude pozdě skrze VPN! 🔒 Vyzkoušejte NordVPN se slevou 74% + 3 měsíce bonus zdarma nebo CyberGhost se slevou 82 % + 3 měsíci zdarma či ExpressVPN se slevou 61% + 6 měsíci bonus zdarma. Pokud nebudete spokojeni, každá z těchto VPN garantuje vrácení peněz + je přímo námi otestována!3. Politické názory a agenda: Za co Okamura bojuje (a proti čemu)
Přímá demokracie
Když se zamyslím nad tím, jaké hodnoty a názory Tomio Okamura reprezentuje, napadají mě tři hlavní pilíře – přímá demokracie, nacionalismus a protiimigrační politika. Tyto tři věci se prolínají celým jeho působením. Pojďme si je rozebrat.
Přímá demokracie – Okamura miluje referenda. Nejradši by nechal lid hlasovat snad o všem – od odvolání politiků, přes zákaz islámu až po vystoupení z EU. Inspiruje se Švýcarskem, kde referenda fungují, a často tvrdí, že právě přímá volba a odvolatelnost politiků je lék na korupci a „odtrženost elit od lidí“. V tomhle směru mu nelze upřít konzistenci – knihu Umění přímé demokracie napsal už v roce 2013 a od té doby tuhle myšlenku tlačí pořád.
Problém je, že zároveň buduje vlastní stranu jako pevně semknutou jednotku kolem své osoby. Jak už jsem zmínila, kritici mu vyčítají autoritativní styl řízení – manipulace s kandidátkami, vylučování kritiků atd. Možná je to jen nezbytná „disciplína“, aby hnutí drželo pohromadě, ale trošku to skřípe s těmi ideály přímé demokracie.
Ráda tomu říkám „přímá demokracie po Okamurově“ – lidé mohou hlasovat, ale ve straně stejně rozhoduje hlavně Tomio.
Nacionalismus a vlastenectví Tomia Okamury
Okamura se stylizuje do role obránce českých národních zájmů. Neustále zdůrazňuje, že “musíme prosazovat české zájmy, ne bruselské”. Evropskou unii líčí jako byrokratického molocha, který nás ožebračuje – často operuje čísly o tom, kolik peněz odteče na dividendách do ciziny oproti tomu, co dostáváme z EU.
V jednom projevu dokonce prohlásil, že Česko se stalo „ekonomickou kolonií“ západu a že naši dělníci dřou na vysoké platy v Německu, zatímco nám sem západní firmy posílají jen “odpad a méně jakostní potraviny”. Tenhle ekonomický nacionalismus (trochu ve stylu „Čechy Čechům“ v byznysu) doplňuje kulturní nacionalismus – tedy důraz na tradiční hodnoty, odmítání multikulturalismu a obecně nedůvěru k všem cizincům.
Zajímavé přitom je, že Okamura sám je míšenec japonské a moravské krve. S nadsázkou říkám, že je patriot z Tokia – i on sám kdysi poznamenal, že Japonci jsou kulturně homogenní a xenofobní národ, jako by to částečně ospravedlňovalo podobné tendence u nás.
V praxi jeho vlastenectví znamená třeba okázalou podporu symbolů, jako je podpora Izraele (bouřlivě tleskal Trumpovi, když uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele), nebo naopak důraz na suverenitu ČR (odmítá uznat Kosovo, kritizuje Turecko v NATO atd.).
Není úplně proruský, to ne – ruskou invazi na Ukrajinu sice oficiálně odsoudil, ale zároveň nadává na “válečné štváče” v české vládě a odmítá sankce, které prý škodí českým zájmům. V podstatě říká: pomáhat Ukrajině je špatně, protože na to doplácí naši důchodci a rodiny. Ve svých projevech líčí podporu Ukrajiny tak, že “z peněz našich důchodců se financují korupčníci a oligarchové na Ukrajině a nesmyslné zabíjení na obou stranách”.
Protiimigrační a protiislámská rétorika
Tohle je asi nejvýraznější a nejkontroverznější část Okamurovy agendy. Od migrační krize v roce 2015 nepustil z ruky téma uprchlíků a migrantů, zejména těch z muslimských zemí. I když v Česku žádní hordy migrantů nikdy nedorazily, Okamura dokázal mistrně využít obav veřejnosti.
Straší islamizací, maluje apokalyptické scénáře no-go zón a teroru, pokud “nezakročíme”. Islám, jak už jsme zmínili, přirovnává k nacismu a navrhuje ho zakázat. Muslimové v jeho podání nejsou jednotlivci, ale monolitní hrozba – například prohlásil, že měl na předvolebních plakátech vedle afrického migranta zobrazit i “zahalenou muslimku”, aby to bylo kompletní.
Evropa je podle něj zaplavena “ilegálními africkými a islámskými migranty” a on prý jen brání bezpečnost České republiky. Dámy a pánové, takhle nějak vypadá anti-imigrační politika v Okamurově stylu: tvrdá, generalizující, často balancující na hraně xenofobie.
A jaký to má dopad na českou politiku? No, řekněme, že dost zásadní. Okamura dokázal oslovit voliče, kteří byli zklamaní z tradičních stran a vystrašení z globálních změn. Jeho SPD odlákala značnou část elektorátu například komunistům a sociálním demokratům – lidé, kteří dřív volili radikální levici, přešli k radikální pravici, protože u Okamury našli podobný protestní tón, jen zabalený do vlastenecké vlajky.
Výsledkem je, že v Parlamentu sedí zhruba dvacet poslanců SPD, kteří sice většinou končí v opozici (žádná demokratická strana s nimi nechce vládnout), ale hlasitě ovlivňují veřejnou debatu. Témata jako migrace, islám nebo czexit se díky SPD udržují „ve hře“ a ostatní strany na ně musí reagovat, i když by třeba raději řešily něco jiného.
Pamatuji si období kolem roku 2018, kdy se i mainstreamoví politici předháněli v tom, kdo tvrději odmítne přerozdělování migrantů – to byla voda na Okamurův mlýn, protože on mohl říct: „Vidíte, já to říkal první!“. SPD se sice zatím nepodařilo prosadit žádné zásadní zákony (např. zákon o celostátním referendu stále neprošel), ale i tak má Okamura nepřímý vliv – posouvá tzv. Overtonovo okno, tedy škálu přijatelných názorů, směrem k radikálnějším pozicím.
Například otevřeně mluvit o vystoupení z EU nebo o zákazu islámu by ještě před pár lety bylo nemyslitelné; dnes je to díky SPD běžná součást diskuse (byť většina společnosti s tím nesouhlasí). Také se mu daří vytvářet dojem, že vláda „zrazuje národ“, když nepřistoupí na jeho návrhy – to oslabuje důvěru v demokratické instituce.
Někdy mám z toho obavy, protože dějiny nám ukazují, kam až může vést podkopávání důvěry v demokracii a štvaní skupin lidí proti sobě.
4. Kontroverze, přešlapy a aféry: Co se (ne)povedlo Tomiu Okamurovi
Úvod do kontroverzí
Kdybych měla vyjmenovat všechny kontroverze Tomia Okamury, asi by to vydalo na celou knihu. Zaměřím se proto na ty nejznámější kauzy, které obletěly média a veřejnost. A že jich je! Připravte se, teď přijde ta šťavnatá část – skandály, u kterých jsem si občas říkala: “Tohle ten Okamura fakt řekl/udělal?!”
Popírání romského holokaustu v Letech
Jednou z největších a nejodpornějších afér byl Okamurův výrok o koncentračním táboře pro Romy v Letech u Písku. Tento tábor během druhé světové války sloužil jako sběrný tábor pro Romy, z nichž mnozí tam zemřeli nebo byli odvezeni do Osvětimi – jde tedy o tragické místo romského holokaustu. No a Tomio Okamura měl potřebu tuto historickou skutečnost relativizovat.
Už v roce 2014 v rozhovoru pro Parlamentní listy prohlásil, že označovat Lety za koncentrační tábor je „lživý mýtus“. Podle něj prý šlo jen o pracovní tábor pro ty, kdo se vyhýbali práci, a odmítl, že by lidé byli internováni kvůli svému původu. Dokonce tvrdil, že ti, kdo tam zemřeli (většinou na tyfus), nejsou oběti holokaustu, a naznačil, že tvrdit opak je urážkou skutečných obětí (rozuměj Židů).
Tento výrok vyvolal obrovské pobouření. Mluvčí prezidenta Miloše Zemana, Jiří Ovčáček, Okamurovi vzkázal, že kdyby to byl jen pracovní tábor, těžko by jeho vězni končili v Osvětimi. Miroslav Kalousek (tehdejší šéf TOP 09) nepřímo označil Okamuru za popírače genocidy a odsoudili ho politici napříč spektrem.
Příbuzní obětí z Let dokonce na Okamuru podali trestní oznámení. Okamura se nakonec polovičatě omluvil alespoň za to, že mylně tvrdil, že tábor nebyl oplocen (to říkal v jiné variantě výroku v roce 2018). Ale celkově zůstal u svého: prý jen citoval nějakou knihu a nic špatného neudělal.
Pro mě osobně to byla asi nejvíc znechucující Okamurova epizoda. Jako člověk, který navštívil pietní místo v Letech, nedokážu pochopit, jak mohl tak necitlivě šlápnout po památce obětí. Dodnes mu to mnozí (včetně mě) mají za zlé.
Skandální volební plakáty a hrozba trestního stíhání
Vizuální kontroverze a reakce
Další horkou kapitolou byly předvolební plakáty SPD, které se objevily před volbami v roce 2024. Když jsem ty plakáty viděla, stejně mi spadla čelist. Jeden z nich zobrazoval muže tmavé pleti s krvavým nožem v ruce a zakrvácenou košilí. Vedle stál text: „Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší ‘chirurgové’ z dovozu.“
Ano, čtete dobře – SPD tím naznačovala, že snad do našich nemocnic přijdou nějací cizinci řezat pacienty? Oficiálně to prý byla kampaň proti migračnímu paktu EU, ale vizuál byl jak z hororu. Kritici tuhle reklamu označili (zcela po právu) za rasistickou – pracovala s odpudivým stereotypem, že tmavý cizinec = nebezpečný vrah, kterého nám Brusel podstrčí do špitálu.
Další plakát zase zobrazoval dva romské chlapce, jak kouří cigaretu, s nějakým odsuzujícím komentářem k „nepřizpůsobivým“ – i ten vyvolal pozdvižení. Tyto plakáty nezůstaly jen předmětem morálního rozhořčení, ale do věci se vložila i policie.
Několik lidí a organizací podalo trestní oznámení pro podezření z podněcování nenávisti vůči skupině osob.
Soudní následky a politické protesty
A světe div se, v lednu 2025 požádala Policie ČR Poslaneckou sněmovnu o vydání Tomia Okamury k trestnímu stíhání právě kvůli téhle kampani.
Okamura samozřejmě křičel, že jde o politický proces a snahu umlčet opozici – tvrdil, že se jen vyjadřoval k migračnímu paktu a že ho vláda chce stíhat za názor. Dokonce prohlásil, že jedinou chybou kampaně bylo, že na plakátu „nebyla i zahalená muslimka“, aby to bylo kompletní – čímž vlastně ještě přitopil pod kotlem. (To si fakt nevycucávám z prstu, on to vážně řekl na tiskovce.)
Sněmovna po bouřlivé debatě nakonec Okamuru zbavila imunity – pro vydání hlasovalo 81 poslanců, proti 62 – a umožnila tak policii, aby ho vyšetřovala jako kohokoli jiného.
Policie ho podezírá z trestného činu podněcování k nenávisti a konstatovala, že ty plakáty měly rasistický a xenofobní podtext. Okamurovi teoreticky hrozí až několik let vězení, ale upřímně – české soudy jsou v těchto kauzách opatrné, takže bych si na nějaký přísný trest nevsadila.
Spíš jde o symbolický moment: poprvé od 90. let čelí významný politik obžalobě za šíření nenávisti.
Finanční čachry a rozpad Úsvitu
O finančním skandálu kolem hnutí Úsvit jsem se už zmínila výše, ale stojí za to ho shrnout, protože to o Okamurovi ledacos vypovídá.
V roce 2015, kdy se Úsvit rozštěpil, obvinila část vedení Okamuru, že tuneloval stranickou kasu. Z účtu Úsvitu prý záhadně mizely desítky milionů. Reportéři zjistili, že existovaly smlouvy, podle nichž mělo Okamurovi za čtyři roky připadnout až 46 milionů korun za jakési marketingové a poradenské služby.
Ty smlouvy byly nakonec zrušeny dřív, než k tak astronomické výplatě došlo, ale i tak – peníze tekly do podivných firem napojených na Okamuru. Jedna PR firma, které Úsvit posílal miliony, dokonce sídlila v rozpadlé chatrči obývané bezdomovci (to odhalili novináři a zní to skoro komicky, kdyby nešlo o veřejné peníze).
Okamura všechna obvinění odmítl a dušoval se, že on z hnutí nedostal ani korunu. Pravdou ale je, že když Úsvit získal od státu 122 milionů Kč po volbách, na účtu pak nezbylo prakticky nic – někam se to rozkutálelo.
Tahle aféra vedla k tomu, že Okamuru z Úsvitu vypoklonkovali a on si musel založit SPD. Já tomu říkám „finanční reinkarnace“ – jedna strana padla, jiná vznikla. Každopádně mi to ukázalo, že Okamura umí být nejen populista, ale i šikovný byznysmen, který ví, jak z politiky vytěžit zlaté prasátko (byť to nikdy nebylo prokázáno soudem, zůstala jen pachuť).
Další přešlapy a zajímavosti na téma Tomio Okamura
Soudní tahanice o přezdívku „Pitomio“: K Okamurovi patří i jedna úsměvná historka. Časopis Reflex ho kdysi překřtil na „Pitomio“ (což si asi domyslíte, jak vzniklo – spojení slov pitomec a Tomio). Okamura se samozřejmě zlobil a žaloval je. Jenže v roce 2017 pražský soud rozhodl, že nazvat Okamuru „Pitomio“ je v rámci kritiky přípustné. Nejvyšší soud to v roce 2018 potvrdil.
Takže máme oficiálně posvěcenou přezdívku, kterou mu dodnes s oblibou používají jeho odpůrci na sociálních sítích. 😂
Další zajímavostí je napětí v rodině: Možná jste slyšeli, že Tomio má bratra Hayata Okamuru, který je politicky úplně jinde – poslanec za KDU-ČSL, proevropský a multikulturně orientovaný. Ty jejich Vánoce musí být zajímavé. 😅
V jednom rozhovoru Hayato naznačil, že se za Tomiovy výroky na adresu uprchlíků stydí a dokonce se veřejně omlouval bývalému ukrajinskému velvyslanci za bratrovy řeči proti pomoci Ukrajině. Tady vidíte, že i v rodině může politika vytvořit hluboké příkopy.
Styl komunikace: Okamura umí být velmi ostrý, ale zajímavé je, že se málokdy uchyluje k explicitním vulgaritám. Spíš používá přirovnání (viz ten Hitler), straší a překrucuje fakta. Když ho někdo chytí za slovo, vykroutí se s tím, že byl nepochopen. Anebo zaútočí na média, že lžou.
Klasický populistický repertoár. Jeho facebookové statusy bývají plné výkřiků o „národě“, „zrádcích“ a „dobroserech“ (tak označuje liberály). A taky miluje slogany – například „Přestaňme se bát říkat pravdu“ nebo „Na prvním místě musí být Češi“. Člověk se občas i nechá unést a říká si: no vždyť na tom něco je. Jenže pak si přečtu analýzu, která vyvrací jeho čísla, a vystřízlivím.
Průšvihy spolupracovníků SPD: Okamura sice dává pozor na svoje výroky, aby neporušil zákon (aspoň dřív dával, než přišly ty plakáty), ale někteří lidé z SPD tak opatrní nebyli.
Třeba Jaroslav Staník, bývalý tajemník SPD, se proslavil tím, že v hospodě prohlašoval, že „Židi, homosexuálové a Romové by se měli posílat do plynu“. Ano, to je ta “kavárna”, kde se rodí politika SPD… Staník byl za to pravomocně odsouzen.
Okamura se od jeho výroků tehdy tak napůl distancoval (prý u toho nebyl, ale pokud to říkal, je to špatně). Nicméně fakt, že takový člověk měl v SPD významnou roli, mluví za vše.
Podobných personálních excesů bylo víc – sem tam vyplave na povrch, že nějaký kandidát SPD měl blízko k extremistům, k neonacismu atp. Okamura to vždycky označí za kampaň proti SPD a dotyčného potichu odklidí.
5. Závěrem: Proč Okamura (stále) táhne?
Na závěr si dovolím malé zamyšlení. Často se mě přátelé ptají: „Proč proboha tolik lidí toho Okamuru volí, když je takový a makový?“ Odpověď není jednoduchá, ale myslím, že to souvisí s mixem charismatu, jednoduchých řešení a pocitu protestu.
Okamura je mistr v tom pojmenovat frustrace obyčejných lidí – drahé energie, nízké důchody, obavy z migrace – a ukázat prstem na viníka: EU, migranti, „vítači“, vláda. Nabízí zdánlivě jasná řešení (zavřít hranice, vystoupit z EU, odvolat politiky, dát peníze našim lidem). Mnoho voličů mu to věří, protože chtějí věřit, že změna je snadná. A taky se jim líbí, že „nenechá na nikom nit suchou“ a říká věci naplno – i za tu cenu, že to občas překročí slušnost nebo rozum.
Jako žena, která to sleduje se šálkem čaje s mlékem (po Anglicku), musím přiznat, že sledovat Tomia Okamuru je někdy jako dívat se na nekončící telenovelu. Jeden díl vás naštve, druhý pobaví svou absurdností, třetí vás přiměje nevěřícně kroutit hlavou.
Okamura dokázal rozproudit českou politiku způsobem, jaký tu dlouho nebyl – přinesl do ní kus toho japonského kabuki divadla, plného masek a přehnaných gest. Jenže zatímco v divadle po představení masky odložíte, v politice mají reálné dopady.
Ať už Okamuru milujeme nebo nesnášíme, jedno se mu upřít nedá: svou stopu zanechal. Otevřel témata, o kterých se dřív nemluvilo, a přinutil ostatní se vůči nim vymezit. Zároveň ale přispěl k rozštěpení společnosti – na „vlastence“ a „sluníčkáře“, na „normální lidi“ a „elitáře“. Je na každém z nás, jak jeho působení hodnotíme.
Já osobně doufám, že se česká politika jednou posune od strašení a nenávisti zpět k faktické debatě a skutečným řešením. A že Tomio Okamura třeba využije svůj nepopiratelný talent spíše k pozitivnímu vedení lidí než k rozeštvávání.
Zatím to ale vypadá, že nás čeká ještě hodně „Okamurovy show“. Nezbývá než si uvařit další dobrý čaj, obrnit se trpělivostí a dál sledovat, co tento kontroverzní lídr zase předvede.
Já si k tomu možná dám i ten popcorn – hořkosladká chuť české politiky v podání SPD totiž nikdy nezklame.
Zdroje: Veškeré informace v článku vycházejí z veřejně dostupných zdrojů – mediálních rozhovorů, zpráv zpravodajských serverů i archivních dokumentů.
Pro ověření klíčových faktů jsem čerpala například z výstupů serverů Česká televize (ČT24), iRozhlas.cz, Seznam Zprávy, Novinky.cz, Deník N, Respekt.cz, Romea.cz, HlídacíPes.org, Aktuálně.cz, Wikipedia (Tomio Okamura). Konkrétní citace jsou uvedeny v textu článku. Pokud vás toto téma zaujalo, doporučuji projít si citované zdroje pro detailnější informace.
Tomio Okamura – Jak ho hodnotíte?
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem k tématu článku
