Ráno. Zase to ráno. Budík zvoní v 6:15 a já mám pocit, že jsem oka nezamhouřila. Vytáhnu se z postele, uvařím si čaj a jdu vzbudit Matyho. „Mami, ještě pět minut,“ slyším zpod peřiny. No jo, kdo by taky chtěl vstávat tak brzo do školy, že? Nakonec se nám podaří vyrazit z domu a nasedáme do auta. Cesta do školy je krátká, ale i tak stihnu potkat tolik zamračených obličejů, že by jeden brečel.
Vážně, lidi, co se děje? Proč na mě každý druhý hází ksicht, když jedu ráno do školy? Nebo proč většina dětí nemá slušné vychování a neumí jednoduše pozdravit? Chápu, že ne každý je ranní ptáče, ale tohle je už extrém. Vždyť se usmívám, pouštím chodce na přechodu před školou a snažím se nikoho nezdržovat. A přesto se na mě někteří dívají, jako bych jim snad snědla jejich snídani.
Nebo je to snad tím autem? Že by jim vadila naše Tesla? No jo, není to žádný Mercedes, a ještě jezdí na elektřinu (snad kvůli nám nemuseli minulý večer svítit svíčkami). Možná si myslí, že jsem nějaká „pardon to slovo socka“, co si nemůže dovolit auto na spalovací pohon. Ale co je jim do toho? Ať si každý jezdí, čím chce, že…
Nebo je to snad Matym? Že by se jim nelíbilo, jak se tváří? No jo, Maty ráno taky nebývá zrovna v nejlepší náladě (to má evidentně po tatínkovi). Ale co má taky dělat, když ho tahám z postele v šest ráno?
Ať je to jak chce, já se nedám odradit. Budu se dál usmívat a jezdit do školy s Matym, i kdyby na mě měli házet ksichty všichni z Radonic. Vždyť co je důležitější než úsměv a dobrá nálada a smích? 😉
Ranní ptáče, nebo noční sova?
Možná je to celé o tom, že jsem ranní ptáče a ostatní jsou noční sovy. Já jsem ráno plná energie a elánu, zatímco oni by nejradši ještě spali. A tak se na mě dívají s nevolí, jako bych jim kradla jejich drahocenný spánek.
Ale co nadělám, když musím od rána dělat věci s Petrem do práce? A Maty do školy? Nemůžu si přece dovolit zaspávat. A tak se musím smířit s tím, že budu potkávat ty zamračené obličeje dál 🙂
Je to jen v Česku?
Nebo je tohle snad nějaká česká specialita? Že by se v jiných zemích lidi ráno usmívali a zdravili se? No, nevím, nevím. Znám a vím jak to funguje na Floridě, tam je po ránu každý happy. Ale mám takový pocit, že v Česku je ta ranní nálada o něco horší než jinde.
Možná je to tím počasím. Vždyť je tu teď zima, zataženo, mlha… no prostě hnusně. A to na náladě moc nepřidá. Nebo je to snad tím, že jsme pořád ve stresu? Že se pořád honíme za něčím a nemáme čas se zastavit a usmát se?
Nevím, jak to máte vy, ale já se snažím ráno usmívat, i když se mi nechce. Vždyť úsměv nic nestojí a může někomu zlepšit den. A kdo ví, třeba se mi ten úsměv jednou vrátí. 😊
Ale nemůžu říct, že denně potkávám jen škarohlídy, ale také stále stejné vysmáté tváře a to mi vrací naději, že je to jen tím špatným počasím :).
To be continued… Anička
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
