Byla jsem přesvědčená, že když si člověk dá pozor, přece se mu nemůže stát, že koupí špatné auto. Ale pak jsem sama šlápla vedle – a to rovnou na spojku. Od té doby si každého známého, který plánuje pořídit ojetinu, beru stranou a cpu mu všechno, co jsem se naučila. Protože když jde o auto, omyly nebolí jen duši, ale hlavně peněženku.
A tak jsem si sedla, připravila si dobrý čaj (a nervy) a sepsala, co považuju za ty největší chyby při nákupu ojetého auta. Některé jsem udělala já, jiné mí známí. Všechny ale mají jedno společné – dají se vyhnout.
1. Impulzivní nákup: „Je to láska na první pohled!“ …a průšvih na první projetí
Jedna z nejčastějších a zároveň nejnebezpečnějších chyb je jít se jen „nezávazně podívat“ a domů jet s autem. Bez plánu, bez rozmyslu, bez toho, abych vůbec věděla, co vlastně chci. Znáte to – auto hezky vypadá, voní novotou (respektive novým osvěžovačem) a prodejce vás přesvědčuje, že zájemců je plno, ale on ho nechá vám, když složíte zálohu hned.
Tak tohle je ideální recept na nákup auta, které je buď technicky v háji, nebo vám vůbec nevyhovuje. U mě to bylo obojí. Nedělejte to jako já – sepište si svoje požadavky, určete si maximální rozpočet, typ karoserie, spotřebu, velikost kufru… A držte se toho, i kdyby prodávající rozdával k vozu kávovar zdarma.
2. „Technika? Vždyť to startuje.“ Ne! Důkladná kontrola je základ
Na technický stav auta se spousta lidí dívá stylem „hlavně ať to jede“. Jenže právě tahle lehkovážnost se může hodně vymstít. Já jsem třeba vůbec nezkoumala převodovku, brzdy nebo elektroniku. A světe div se – z převodovky se ozývalo kvílení už pár dní po koupi.
Když už člověk kupuje ojetinu, měl by ji prohlédnout opravdu důkladně – ideálně s někým, kdo autům rozumí, nebo si zaplatit odbornou prohlídku. Zvláštní pozornost si zaslouží spoje karoserie. Jsou rovné? Sedí mezery mezi dveřmi a blatníky? Nejsou tam viditelné stopy po bouračce nebo neodborné opravě?
A nezapomínejte na elektroniku – dnešní auta jsou doslova prošpikovaná čidly a moduly. A jejich oprava není zrovna levná záležitost.
3. Když chybí příběh: Servisní historie není jen formalita
Vždycky mě fascinovalo, jak se lidé spokojí s tím, že auto má „nějakou“ servisní knížku. Papír s pár razítky, bez ověření, odkud vlastně je. Jenže právě tady se často skrývá ten největší průšvih.
Servisní knížku je potřeba zkontrolovat opravdu důkladně – ideálně zavolat do servisu, kde bylo auto údajně naposledy servisováno, a ověřit, že razítko je pravé. Číslo zákazníka, datum, typ opravy – to všechno se dá ověřit. A pokud prodávající začne mlžit? Je to jasná červená vlajka.
Stejně tak je dobré ověřit si počet najetých kilometrů. Existují databáze (včetně placených), kde se dá historie auta zkontrolovat podle VIN. A to doporučuju udělat pokaždé.
4. Vynechaná testovací jízda: To jako fakt?
Věřte nebo ne, pořád se najdou lidé, kteří si koupí auto bez toho, aby se s ním projeli. Tohle mi hlava nebere. Testovací jízda je totiž to jediné, co vám dá opravdový pocit z auta – jak se ovládá, jak brzdí, jak řadí, jaké má zvuky.
Já osobně během testovací jízdy zkouším všechno – od ostrého brzdění po jízdu po kostkách, kde krásně slyšíte, jestli něco nemlátí ve výfuku nebo v podvozku. A pokud vám někdo testovací jízdu odmítne? Tak ruce pryč.
5. Neviditelná bouračka: Když to na první pohled vypadá v pořádku
Ne každá nehoda zanechá na autě viditelný šrám. Některé bouračky se opraví tak šikovně, že laik nic nepozná. A pak je tady opačný extrém – karoserie slepená jako puzzle a prodejce vám tvrdí, že auto „jen trochu ťuklo na parkovišti“. No jasně.
Havarované auto ale vždycky zanechá stopy – stačí vědět, kam se podívat. Já si třeba dneska vždycky beru malý lakoměr – existují už i levné digitální verze – a měřím tloušťku laku na různých částech karoserie. Pokud se hodnoty výrazně liší, něco tam nesedí. Spáry mezi dveřmi a blatníky musí být rovnoměrné, těsnění by nemělo být nové jen na jedné straně… A taky si všímejte světlometů – pokud jsou rozdílné nebo nové jen jeden, mohlo dojít k čelní kolizi.
Pro úplný klid doporučuju zkontrolovat historii škod přes pojišťovny nebo databáze. Pokud bylo vozidlo havarované a oprava proběhla přes pojišťovnu, často to tam najdete.
6. Spodek auta? Tam se stejně nikdo nedívá. No právě proto se tam dívejte!
Jedna z věcí, které většina lidí naprosto ignoruje, je podvozek. A přitom právě tam se skrývá spousta problémů – rez, špatná ramena, prasklé manžety, olejové skvrny, poškozený výfuk… Já si kdysi koupila auto, které na první pohled vypadalo skvěle. Po pár týdnech se ale ukázalo, že je spodek úplně shnilý. Auto se nedalo opravit, jen prodat dál za směšnou cenu.
Kontrola podvozku by se ideálně měla dělat na zvedáku nebo v servisní jámě. Když se prodávající vymlouvá, že „není čas“ nebo „není kde“, je to další varování.
7. Mentální past: Nadšení vs. rozum při koupi auta
Možná to znáte – najdete auto, které vám padne do oka, a najednou se všechno ostatní rozplyne. Hlavu ovládne nadšení, rozum jde stranou a vy děláte kompromisy, které byste jinak nikdy neudělali. „Nevadí, že to má o sto tisíc víc najeto…“ „Ten škrábanec spravím…“ „Klimatizace nejde? Tak třeba jen chybí plyn…“
Tady pomáhá jediné – jít na prohlídku auta s někým, kdo emoce nemá. Kamarád, partner, mechanik… A hlavně si dát čas na rozmyšlenou. Auto vám nikdo nevezme za půl hodiny. A pokud jo, tak to asi nebyl dobrý obchod.
8. Kupní smlouva: Ústní dohoda je krásná, ale k ničemu
Úplně nechápu, že se v roce 2025 ještě někdo spoléhá na ústní dohody při tak velké investici, jako je auto. Všechno, ale úplně všechno, co si s prodávajícím domluvíte – sleva, oprava, výměna kol, původ auta – musí být v kupní smlouvě. Pokud tam není, jako by to neexistovalo.
Měla jsem známou, která si odvezla auto s tím, že prodávající slíbil výměnu rozvodů „před prodejem“. Samozřejmě, že je nevyměnil. A samozřejmě, že když se auto pokazilo, neměla v ruce jediný důkaz.
Pokud nemáte vlastní připravenou kupní smlouvu, alespoň si doma vytiskněte vzor z internetu a přineste ho s sebou. Je lepší být za „divnou“ než za „naivní“.
9. Falešná servisní knížka: Papír snese všechno
Servisní knížka je často vnímána jako důkaz, že auto bylo pravidelně udržované. Jenže… ne všechna razítka jsou pravá. A pokud vám někdo ukazuje knížku plnou razítek ze „servisu Pepa, s.r.o.“, který nemá web ani telefon, mějte se na pozoru.
Já osobně vždycky volám do servisu, který je uvedený u posledního zápisu. Zeptám se, jestli tam to auto skutečně bylo, co mu dělali, a kdy naposledy. Stačí VIN nebo SPZ. Pokud vám někdo začne tvrdit, že nemůžete volat kvůli GDPR, nenechte se odbýt – ověření existence záznamu není porušením zákona.
10. Omlazené ojetiny z dovozu: Mladší jen na papíře
Jedna z mých nejoblíbenějších kapitol – auta z dovozu. Na pohled jako nová, krásně naleštěná, s „nízkým“ nájezdem a datem první registrace před pár lety. Jenže realita může být úplně jiná.
U dovozových vozů je častým trikem falšování data první registrace. Auto, které bylo v Německu uvedeno do provozu třeba už v roce 2015, je po dovozu do Česka přihlášeno jako „nové“ v roce 2019 – a najednou je o čtyři roky mladší. Paráda, že? Jenže tím se zásadně zkresluje nejen hodnota auta, ale i vaše očekávání ohledně stavu a životnosti.
A co je horší – některé vozy prošly v zahraničí haváriemi nebo byly používány jako flotilová vozidla (taxi, půjčovna), což na nich zanechává stopy. Proto vždy kontrolujte původ vozidla. Vyplatí se prověřit historii přes mezinárodní databáze, jako je carVertical, Cebia. Často se tam dozvíte mnohem víc než od samotného prodejce.
11. Papírově v pořádku, ale bez emocí? Nechte si čas
Věděli jste, že spousta lidí koupí auto, které je „racionálně v pořádku“, ale vůbec se jim nelíbí? Jen proto, že bylo za dobrou cenu, mělo málo najeto a servisní knížku. Ale po pár týdnech zjistí, že jim v něm není dobře, nesedí jim posez, výhled, nebo se jim prostě nelíbí. I to je chyba.
Já jsem si kdysi koupila auto, které bylo jako z učebnice: všechno sedělo, kontrola bez chybičky, dokonce i testovací jízda šla hladce. Ale nesedla jsem si s ním. Chyběla mi radost, nadšení, pocit „jo, tohle je moje“.
Takže ano – racionální rozhodnutí je důležité, ale nezapomínejte na intuici a emoce. Auto není jen stroj, je to váš parťák na několik let.
12. Sleva na koupi auta není vždy výhra
„Sleva 20 tisíc při koupi dnes!“ – tahle věta mě v minulosti přesvědčila, že musím jednat hned. Jenže jak už to bývá, sleva často zakrývá nějaký problém. A prodávající spoléhá na to, že kvůli euforii zapomenete zvednout kapotu nebo se zajímat o to, proč vlastně slevuje.
Naučila jsem se jednu věc – pokud někdo nabízí výraznou slevu bez jasného důvodu, je potřeba zpozornět. A pokud vám někdo tvrdí, že auto jinak prodá dalšímu zájemci, a vy cítíte tlak… tak je čas odejít. To správné auto vám neuteče.
13. Auto z bazaru vs. od soukromníka: Obě cesty mají svá „ale“
Mnoho lidí se domnívá, že auta z bazaru jsou jistější. Papíry, záruka, showroom… Ale i tady se dá narazit. Často bývají přetočené kilometry, vozy po totálních škodách, nebo auta, která už dlouho stojí. Naopak soukromý prodej může být upřímnější, ale zase riskujete, že nenesete žádnou právní ochranu, když se něco pokazí.
Osobně jsem vždy pečlivě zkoumala recenze autobazaru, kontrolovala IČO, historii firem, dívám se i na to, jak dlouho tam auto stojí. Pokud má stejné auto inzerát víc jak tři měsíce, ptám se – proč ho ještě nikdo nekoupil?
A co se týká soukromníků – tam spoléhám na intuici. A kladu spoustu otázek. Jak dlouho auto vlastnil, proč ho prodává, kde servisoval, kolik na něm najel, co vše bylo měněno. Když někdo odpovídá vyhýbavě nebo vás odbyde, je to podezřelé. Naopak, upřímný prodejce vám klidně ukáže faktury, fotky z oprav a bude mluvit otevřeně.
Shrnutí: Jak (ne)kupovat ojeté auto a nezbláznit se
Nákup ojetiny může být buď skvělá investice, nebo velká noční můra. Záleží jen na vás, jak důkladně se připravíte. Já si po vlastní zkušenosti dávám velký pozor na každý detail – od technického stavu přes historii auta až po chování prodávajícího.
A jedna věc, kterou si opakuju pořád dokola? Nespěchej. To správné auto si vás najde. Ale jen pokud mu jdete naproti s rozumem, ne s růžovými brýlemi.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem
