Michail Popkov, přezdívaný „Vlk z Angarska“, patří mezi nejděsivější sériové vrahy, jaké kdy Rusko poznalo. Jeho zločiny – brutální, opakující se, až nelidsky chladné – připomínají noční můru, která se odehrávala bez většího podezření téměř dvě dekády. Bývalý policista, manžel, otec – a zároveň muž, který měl na svědomí životy více než 80 žen. Jak je možné, že někdo s uniformou a odznakem unikal tak dlouho?
A co ho vlastně vedlo k činům, které by se daly zařadit do hororu?
Kdo byl Michail Popkov?
Dětství a formování osobnosti
- Datum narození: 7. dubna 1970
- Místo narození: Irkutsk, SSSR
- Rodinné zázemí: Otec – voják, matka – účetní
- Dětství: bez zjevných traumat, ale s důrazem na autoritu, poslušnost a disciplínu
Popkov vyrůstal ve světě, kde autorita byla neotřesitelná. Sám se snažil působit jako „vzorový“ syn a student. Nikdo z jeho okolí netušil, že v něm zraje touha po moci – a temném způsobu, jak ji uplatňovat.
Osobní život: Maskovaný vrah
Michail Popkov založil rodinu, oženil se, měl dceru. Jeho žena pracovala ve zdravotnictví a netušila, že muž, s nímž sdílí lože, každou druhou noc vyráží na „služební cesty“, které končí smrtí jiných žen.
Popkov byl v rodině vnímán jako milující otec a starostlivý manžel. Právě tato maska mu pomohla unikat spravedlnosti téměř 20 let.
Kariéra Popkov u policie: Vrah v uniformě
Jak získal důvěru systému?
Popkov se stal policistou v 90. letech, v období, kdy v Rusku panoval chaos a přechod ze socialismu do kapitalismu. Jeho práce zahrnovala noční hlídky, výslechy a časté kontakty s veřejností – ideální krytí pro jeho zvrácené „hobby“.
Věděl přesně, jak se vyšetřují zločiny. Znal limity tehdejší forenzní techniky. V některých případech dokonce navrhoval vyšetřovací taktiky ve vlastních případech. Byl prakticky neviditelný – a smrtelně nebezpečný.
Brutální modus operandi
Kdo byly oběti Michaila Popkova?
Nešlo o náhodné výběry. Popkov měl typ: ženy ve věku 18–40 let, mnohdy podnapilé, vracející se samy z večírků nebo nočních podniků. Často šlo o pracovnice nočních klubů nebo ženy, které považoval za „nemorální“.
Využíval své uniformy a policejního auta – předstíral, že je odveze domů nebo je „chrání“ před nebezpečím. Poté je zavezl na odlehlá místa, kde proběhl brutální útok.
Metody brutálního vraždění
Jeho vražedný arzenál zahrnoval:
- Nože
- Sekery
- Šroubováky
- Kladiva
- Pásky na škrcení
- Lahve a cizí předměty pro znásilnění
- Poškozování těl po smrti (rozřezání, zohavení)
Vzorce a postupné eskalace násilí vraha
Zpočátku šlo „jen“ o uškrcení či bodnutí. Postupně začal oběti znásilňovat, mučit, dokonce jim řezal prsa, rozbíjel lebky a v některých případech je přejížděl autem. Brutalita eskalovala s každým dalším činem.
Přehled vybraných vražd Michaila Popkova
| Rok | Počet vražd | Místo činu | Použité zbraně | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| 1996 | 2 | Lesy u Angarsku | Nůž, kladivo | Oběti znásilněny, těla pohazena v příkopech |
| 1998 | 4 | Okolí Bajkalu | Sekera | Jedna oběť přeřezaná napůl |
| 2000 | 6 | Městské parky | Páska, ruce | Vraždy mezi víkendovými hlídkami |
| 2003 | 7 | Silniční tahy | Kombinace nástrojů | Vysoká brutalita, zohavení těl |
| 2005–2010 | 20+ | Různé lokality | Všechny výše uvedené | Eskalace brutality a rutiny |
| Celkem | 83 potvrzených (reálně víc) | – | – | Jedna z největších sérií v historii Ruska |
Michail Popkov – Vyšetřování a zatčení
Zlom ve vyšetřování
V letech 2010–2012 se díky novým technologiím a databázím DNA začalo vše měnit. Policie vytvořila pracovní skupinu, která propojila jednotlivé vraždy. Následovalo hromadné testování DNA bývalých i současných policistů.
DNA past
Popkov se sám dobrovolně přihlásil k testování. Ironicky právě tahle „iniciativa“ vedla k jeho odhalení. DNA z místa činu se shodovala – nebylo cesty zpět.
Přiznání a hrúzné detaily
Po zatčení v roce 2012 se začal přiznávat. Dělal to postupně, jako by si to užíval. V roce 2015 byl odsouzen k doživotnímu vězení. V roce 2018 přiznal dalších 59 vražd.
Soudní proces a trest Michaila Popkova
- Místo: Irkutský oblastní soud
- Rok prvního soudu: 2015
- Rozsudek: Doživotní vězení ve speciální věznici pro nejtěžší zločince
- Druhý proces: 2018 – další doživotní trest
- Popis u soudu: Klidný, bez emocí, pouze lakonické odpovědi
- Reakce společnosti: Šok, odpor, volání po reformě bezpečnostních složek
Psychologický profil vraha
Narcistní psychopat nebo „čistitel společnosti“?
Popkov tvrdil, že ženy zabíjel proto, že byly „nemorální“ a „nevěrné“. Sám tvrdil, že si „všechny pamatuje“ – a to včetně detailů, které otřásly i otrlými vyšetřovateli. Psychologové ale identifikovali silný narcistický profil a potřebu moci, kontroly a dominance.
Jeho vraždy byly vysoce osobní, surové a ritualizované. Potěšení čerpal nejen z vraždy samotné, ale i z dlouhého pronásledování, manipulace a ovládnutí oběti.
Dopady na celé Rusko a společnost
- Zpochybnění důvěry v policii
- Kritika systému přijímání policistů
- Zavedení povinných psychotestů
- Revize neobjasněných případů z 90. let
- Trauma pro rodiny obětí, které nikdy nezískaly úplné odpovědi
Závěrem: Co si z toho vzít?
Příběh Michaila Popkova není jen o brutálním vrahovi. Je to zrcadlo toho, co se může stát, když systém selže, když psychopat získá moc – a když nás vlastní předsudky zaslepí natolik, že nevidíme, co máme přímo před očima.
Zároveň je to připomínka, že i ti, kdo nosí uniformu, nejsou automaticky bezpeční. A že temnota se často skrývá tam, kde bychom ji čekali nejméně.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
