Kam v Edinburghu Skotsko? Průvodce plný tipů a zážitků

Nevím, jestli to byl ten první doušek ranního čaje s mlékem v útulné kavárně, nebo výhled z Calton Hill na střechy města, kde se staré kamenné domy tváří, jako by tu stály odjakživa. Ale vím jistě, že něco v Edinburghu se mnou zůstane navždy. Něco syrového, starobylého a neuvěřitelně pravdivého.

Edinburgh není město, které vás chce ohromit barevnými fasádami nebo vyumělkovaným turistickým pozlátkem. Edinburgh vás obejme mlhou, zavede do kamenných uliček s příběhem v každém výmolu a nechá vás ztratit se ve svém tichu. A pak – ve chvíli, kdy si myslíte, že už jste ho prokoukli – vám nabídne tu nejlepší whisky, kterou jste kdy pili.

Atmosféra Edinburghu, která se nedá napodobit

Anglie a Skotsko jsem vždycky vnímala jako místa, kde má i déšť smysl. Edinburgh mě v tom jen utvrdil. Ta specifická vůně studeného kamene po dešti, míchající se s vůní starých knih, čerstvého shortbreadu a dýmu z komínů… To se nedá vymyslet, to se musí zažít.

A víte co? I když mi je přes čtyřicet, Harry Potter pro mě není jen příběh z dětství. Je to pocit. A v Edinburghu jsem měla pocit, že jsem doma. Že každé okno může být bradavická učebna, každý výklenek skrývá kouzelný svět, a každá kavárna má za barem sarkastickou verzi profesorky McGonagallové.

Edinburský hrad: Srdce města na vrcholku sopky

Když poprvé spatříte Edinburgh Castle, máte pocit, že se před vámi zhmotnila celá historie Britských ostrovů. Tohle není „další hrad“, jakých jsou po Evropě stovky. Tohle je pevnost, která se dívá na město z vrcholu dávno vyhaslé sopky Castle Rock a říká vám: „Jo, já už tady pár století stojím. A přežil jsem všechno.“

Denně ve 13:00 (kromě neděle, protože i děla si musí odpočinout) se odtud ozve výstřel z One O’Clock Gun, což byla kdysi pomůcka pro námořníky, aby si mohli synchronizovat hodinky. Dneska je to hlavně krásná připomínka toho, že i tradice, které dávno ztratily původní smysl, mají stále kouzlo.

Uvnitř hradu najdete třeba Stone of Destiny, kámen, na kterém byli korunováni skotští králové, a také korunovační klenoty Skotska. A taky výhled. Takový ten výhled, který vám vyrazí dech – doslova. Hlavně když na vás foukne ta správná edinburghská fujavice.

Royal Mile: Ulice, kde čas teče jinak

Royal Mile není jen tak ledajaká ulice. Táhne se od hradu až k Paláci Holyroodhouse, oficiálnímu sídlu britského panovníka ve Skotsku. Ale není to jen o tom, co je na začátku a na konci. Tahle míle (která má ve skutečnosti 1,81 km – takže spíš „skotská míle“) je plná pubů, muzeí, kouzelnických obchodů a skrytých dvorů, které volají po tom, abyste je prozkoumali.

Ztratit se v těchto uličkách je téměř povinnost. A pozor, někdy to není metafora – opravdu se tam člověk snadno ztratí. Ale pokud se to stane s keltským dudákem v uších a horkým čajem v ruce, kdo by si stěžoval?

Legendy, duchové a krví nasáklé kameny v Edinburghu

Jestli má Edinburgh nějaký nepsaný podtitul, tak je to „hlavní město tajemna“. Tohle město žije z pověstí. A někdy se vám může stát, že nevíte, jestli vám mráz běží po zádech z toho vlezlého větru, nebo protože právě kráčíte po místě, kde někdo ve středověku přišel o hlavu.

Jedním z nejděsivějších míst je Mary King’s Close – síť středověkých uliček pod Royal Mile, které byly během morové epidemie zazděny a dnes slouží jako turistická atrakce plná příběhů o duších, neklidných duších a ještě neklidnějších turistech.

A pak je tu Greyfriars Kirkyard. Hřbitov, který inspiroval J.K. Rowlingovou k pojmenování některých postav z Harryho Pottera. Najdete tu hroby se jmény jako Riddell, Moodie nebo McGonagall. Ale taky místo, kde údajně straší duch Bloody Mackenzieho, což je takový edinburghský mix Voldemorta a účetního – hrůzostrašný, ale s dochvilností.

Na druhé straně spektra duchů najdeme příběh Greyfriars Bobbyho, věrného psa, který celé roky hlídal hrob svého pána. Soška tohoto Skye Terriera stojí dodnes poblíž hřbitova a patří k nejfotografovanějším místům ve městě. A ano, přiznávám – taky jsem se tam dojímala víc než při finále Posledního samuraje.

Edinburgh je město zeleně a výhledů

Když se řekne „Skotsko“, většina lidí si představí mlhu, whisky a muže v sukních. Ale málokdo ví, že Edinburgh je nejzelenější město ve Spojeném království. A to říkám s naprosto vážným obličejem, i když jsem při psaní usrkla čaj s mlékem a zalila si klávesnici.

Má 112 parků a více stromů na hlavu než jakékoli jiné město v UK. Princes Street Gardens pod hradem jsou oázou uprostřed města. A Calton Hill? To je kapitola sama pro sebe. Výstup sice prověří vaše lýtka (i sebevědomí), ale odmění vás výhledem, který je jak vystřižený z fantasy filmu. A vlastně… ono to tak i je. Některé filmové štáby by mohly jen rozbalit kamery a točit rovnou, bez dekorací.

Po stopách Harryho Pottera

A teď si podržte kouzelné hůlky – přichází část, na kterou jsem se těšila snad nejvíc. Harry Potter. Když jsem poprvé stála před The Elephant House, kavárnou, kde J.K. Rowlingová psala první kapitoly svého slavného příběhu, měla jsem husinu na rukou. A nebylo to jen tím edinburghským větrem.

Uvnitř je všechno přesně tak, jak si člověk přeje – trochu omšelé, trochu magické, a s výhledem na hřbitov, který vás prostě inspiruje. (Ano, vážně.) Představte si psát o Voldemortovi s výhledem na hrob Toma Riddella. To prostě nejde vymyslet.

Navštívila jsem i Victoria Street, která prý inspirovala Příčnou ulici. A víte co? Ono to tam opravdu tak vypadá. Barevné výlohy, křivolaké schody, obchůdky s podivnými předměty… Chyběla už jen soví pošta a nějaký ten žaberník.

Whisky, která pohladí i rozvibruje

Řekněme si to narovinu – jet do Edinburghu a nedat si skotskou whisky, to je jako navštívit Paříž a nedat si croissant. Tohle město prostě voní po ječmeni, dřevě a kouři. A pokud se vám ještě nikdy nestalo, že vám po jednom doušku whisky začaly slzet oči dojetím (a možná i sílou), tak jste ji nepili správně.

Začala jsem v The Scotch Whisky Experience na Royal Mile. Je to něco mezi muzeem, jízdou na atrakci a svatyní pro všechny milovníky whisky. Projedete se v sudu (ano, opravdu v sudu), naučíte se poznávat chutě a na konci dostanete ochutnávku. A pokud jste jako já – odnesete si domů i tu ikonickou ochutnávkovou skleničku. Protože suvenýr, který se dá použít při večerním popíjení, má dvojnásobnou hodnotu.

A jestli hledáte víc než jen zážitek pro turisty, zamiřte do Scotch Malt Whisky Society v Leithu. Tady už se hraje vyšší liga – jednosudové whisky, neředěné, nefiltrované. Prostě láska ve své nejčistší formě. A pokud si připadáte jako úplný nováček, žádný stres. Personál je trpělivý, přátelský a hlavně – rádi poradí. (A taky umí z whisky udělat zážitek, i když se vám první napití zdá jako objetí vichřice.)

Hospody s duší (a duchem, někdy doslova)

Nemůžu psát o Edinburghu a nezmínit hospody. Ty opravdové. Ty, kam vejdete a máte pocit, že vás někdo obejmul, nalil vám panáka a posadil k ohni. Největší kouzlo mají ty staré, kamenné, se skřípajícími podlahami a živou muzikou v rohu.

Moje top:

• The White Hart Inn – údajně jedna z nejstarších hospod ve městě. Tady pil i Robert Burns a… prý tu občas i něco (nebo někdo) straší. Ideální kombinace pro dlouhý večer.
• The Bow Bar – ráj pro všechny milovníky piva a whisky. Malá, útulná a naprosto upřímná hospoda. Žádný pozlátko, jen dobrá společnost a výborný výběr.
• The Jolly Judge – s nízkými stropy, otevřeným ohněm a ciderem, který mě málem poslal rovnou na obláček blaženosti. Tohle místo má atmosféru, jakou nenajdete nikde jinde.
• The Albanach – ideální pokud chcete posedět u Royal Mile, dát si talíř haggisu a nechat si doporučit ideální whisky podle nálady.

A ano, do všech těchto podniků se dá jít i po čtyřicítce. S klidem, elegancí a trochou černého humoru – přesně tak, jak to mají Skotové rádi.

Každý den trávíme hodiny surfováním po internetu: v práci, doma, v kavárně, ve městě i při cestování. Připojujeme se všude k internetu i na veřejných wifi a ani si neuvědomujeme, jak snadno můžeme přijít o svá data, údaje i soukromí. Bezpečí na internetu není luxus, ale už dávno nutnost! 🌐🚀

Chraňte svá data, než bude pozdě skrze VPN! 🔒 Vyzkoušejte NordVPN se slevou 77% + 3 měsíce bonus zdarma nebo CyberGhost se slevou 82 % + 3 měsíci zdarma či ExpressVPN se slevou 61% + 6 měsíci bonus zdarma. Pokud nebudete spokojeni, každá z těchto VPN garantuje vrácení peněz + je přímo námi otestována!

Festival, který Edinburgh obrátí naruby

Edinburgh Fringe Festival. Slovo „festival“ v tomto případě naprosto neodpovídá realitě. Tohle je kulturní exploze. Umělecké tsunami. Více než 50 000 představení během jednoho měsíce – od improvizované komedie přes alternativní tanec až po recitaci poezie na záchodě. (Ne, fakt si to nevymýšlím.)

Město se během srpna promění v jednu velkou scénu. Každý roh, každé náměstí, každý pub se stane malým jevištěm. A vy? Vy jste nejen divák, ale i součást té magie. Neplánujte si přesně, co chcete vidět. Jen choďte, vnímejte a nechte se unášet tím proudem kreativity. (A pak si dejte whisky. Jen pro jistotu.)

Kam vyrazit, když chcete být turista, ale ne úplně klasický turista

Dobře, přiznávám. Mám ráda slavná místa, ale ještě víc miluju ta, která nejsou na titulních stranách průvodců. Edinburgh je plný takových skrytých perel. A jakmile objevíte Dean Village, máte pocit, že jste utekli z města rovnou do anglického venkova. Tichá čtvrť plná historických domků, zurčící potok Water of Leith, křivolaké uličky, kam se skoro nevejde kočárek… romantika jak ze staré pohlednice.

A když už tam budete, projděte se podél potoka až ke Scottish National Gallery of Modern Art. I kdybyste nebyli fanoušci moderního umění, okolí galerie s obrovskými trávníky, instalacemi a kavárnou s výhledem na zahradu si prostě zamilujete.

Chcete-li poznat trochu noblesy, vydejte se na prohlídku Palace of Holyroodhouse. Kromě toho, že je oficiálním sídlem britského monarchy ve Skotsku, byl taky dějištěm královských intrik a vražd. A kousek od něj se můžete vyškrábat na Arthur’s Seat – sopečný kopec, ze kterého máte celý Edinburgh jako na dlani. (Doporučuji s sebou větrovku a čokoládovou tyčinku – důležité vybavení každé městské horalky.)

Parky, kde i veverky vypadají jako ze staré pohádky

Ano, už jsem psala, že Edinburgh je zelený. Ale ne jen tak „město s pár parky“. Tohle je město, kde vás příroda chytí za ruku a vede vás ulicemi. Ať jdete kamkoli, vždycky narazíte na nějaký kousek zeleně, kde si můžete sednout, hodit nohy nahoru a jen tak koukat na svět.

Moje nejoblíbenější:

• Princes Street Gardens – přímo pod hradem, ideální na piknik nebo jen tak na pozorování lidí. A občas i psa, který si očividně myslí, že je vládcem parku.
• The Meadows – ploché, rozsáhlé, skvělé na běhání, hraní frisbee nebo klidně jen na to, abyste si lehli do trávy a koukali na nebe. Jo, taky jsem tam usnula. A nikdo mi nevzal ani boty, takže plusové body za bezpečnost.
• Inverleith Park – výhled na město, blízkost botanické zahrady a atmosféra, jako by se zastavil čas.

A pro opravdové fajnšmekry je tu i Royal Botanic Garden – vstup zdarma, atmosféra na jedničku a místy to vypadá, jako by vás teleportovali do jiného světa. (Bonus: perfektní fotky na Instagram, i když se vám seká mobil.)

Praktické tipy, co se hodí vědět o Edinburghu

• Doprava: Edinburgh se dá projít pěšky, ale pokud jste líní jako já po druhém dni, doporučuju místní autobusy a tramvaje. Jezdí často, a když si stáhnete aplikaci Lothian Buses, ušetříte si i stres z hledání drobných.
• Ubytování: Doporučuju bydlet blízko centra – čtvrti jako Old Town nebo New Town vám umožní mít vše na dosah. Sama jsem bydlela v malém B&B s výhledem na Calton Hill a snídani, která by se dala popsat jako „britský cholesterolový sen“. A milovala jsem každou minutu.
• Počasí: Ano, prší. Ano, fouká. Ale právě proto má město tu atmosféru. (A taky výmluvu nosit šálu každý den.) Zabalte vrstvy a nečekejte slunce. A když přece jen vykoukne – běžte ven. Ihned. I kdybyste byli uprostřed čaje.
• Jídlo: Kromě tradičních jídel jako haggis, nevynechte fish & chips, shortbread (máslové sušenky, které by zasloužily samostatnou hymnu) a samozřejmě – whisky a sýr. Skotská kombinace, která hladí i budí.

Proč byste měli jet právě Edinburghu?

Protože Edinburgh není jen místo. Je to pocit. Je to kniha, která se čte sama. Je to město, které vás nechá ztratit se v historii a pak vás najde v nějaké staré hospodě s praskajícím krbem. Je to kombinace gotiky, mlhy, smíchu a čaje, který chutná líp, než by měl.

A když večer sedíte na lavičce, díváte se na siluetu hradu a slyšíte dudáka v dálce, najednou vám dojde, že tohle je ten okamžik, kdy jste šťastní. Ani nevíte proč – prostě jste.

Takže ano, miluju Anglii. Miluju Skotsko. A čaj s mlékem? Ten piju od narození. Ale Edinburgh? Ten si mě vzal celý. A věřím, že si vezme i vás.

Vaše komentáře

Přispějte svým komentářem