Jan Werich: Legenda divadla, satirik, filozof, mistr humoru

Když se řekne Jan Werich, mnozí z nás si ihned vybaví nezaměnitelný hlas, moudrý humor a legendární spolupráci s Jiřím Voskovcem. Jeho osobnost ovlivnila českou kulturu v mnoha ohledech – byl nejen hercem, ale také dramatikem, spisovatelem a filozofem. Ve spojení s Voskovcem vytvořili jednu z nejvýznamnějších dvojic českého divadla a filmu.

V následujících řádcích se ponořím do jeho života a tvorby a představím vám příběh, který stojí za jeho úspěchem.

Dětství a mládí Jana Wericha

Jan Werich se narodil 6. února 1905 v Praze, v tehdejším Rakousku-Uhersku. Jeho otec pracoval jako úředník a matka byla hospodyňka. Malý Jan vyrůstal v prostředí, které mělo k umění daleko, ale přesto se už od útlého věku projevoval jeho zájem o literaturu a divadlo. Už během školní docházky se věnoval psaní básní a krátkých povídek.

V roce 1924 se setkal s Jiřím Voskovcem, se kterým ho pojilo nejen přátelství, ale i společné umělecké ambice. Oba dva studovali na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, avšak ani jeden z nich právnickou kariéru nakonec nenásledoval. Místo toho se vydali na dráhu, která změnila české divadlo a film navždy.

Osvobozené divadlo a zlatá éra Werichovy tvorby

Jan Werich a Jiří Voskovec společně založili Osvobozené divadlo v roce 1927. Jejich satirické hry, plné politických narážek a humoru, oslovily široké publikum. Hry jako “Vest Pocket Revue”, “Caesar” a “Kat a blázen” patří dodnes mezi nejvýznamnější česká divadelní díla. Osvobozené divadlo bylo nejen zábavou, ale i kritikou tehdejší politické a společenské situace.

Hry Osvobozeného divadla byly plné písní, které složil Jaroslav Ježek. Hudba byla nedílnou součástí jejich vystoupení a dodnes jsou některé písně jako “Tmavomodrý svět” nebo “Ezop a brabenec” nesmrtelné.

V roce 1938 však kvůli rostoucímu politickému tlaku museli Voskovec s Werichem divadlo uzavřít a oba odcestovali do Spojených států. Tam pokračovali v tvorbě a vystupovali pro krajany. Americké období bylo pro Wericha dobou exilu, ale i nových zkušeností, které později ovlivnily jeho další práci.

Návrat do vlasti a poválečná tvorba

Po druhé světové válce se Jan Werich vrátil do Československa. Voskovec se rozhodl zůstat v USA, což znamenalo konec jejich dlouholeté spolupráce na jevišti. Werich však nezahálel a pokračoval ve své kariéře. Stal se ředitelem Divadla ABC, kde opět spolupracoval s Jaroslavem Ježkem, tentokrát na nové inscenaci.

V roce 1956 vznikl jeden z nejslavnějších filmů československé kinematografie – “Císařův pekař a pekařův císař”, kde Jan Werich ztvárnil dvojroli císaře Rudolfa II. a pekaře Matěje. Tento film se stal klasikou a dodnes je oblíbený nejen u starších generací, ale i u mladších diváků.

Jan Werich – Osobní život

Werich byl známý svým charismatem a inteligencí, které ho činily oblíbeným nejen na jevišti, ale i v osobním životě. Oženil se s herečkou Zdenkou Háskovou, se kterou měl dceru Janu. Jeho rodinný život byl však často ve stínu jeho práce a veřejné role, což vedlo ke komplikacím v manželství.

I přesto, že se jeho kariéra zdála bezchybná, Jan Werich čelil mnoha osobním i profesionálním výzvám. Patřil k těm, kteří byli během normalizace v Československu často kritizováni, a jeho politické postoje ho stavěly do obtížných situací.

Nicméně, jeho láska k umění a odhodlání vyjádřit svůj názor z něj učinily hrdinu mnoha lidí, kteří v něm viděli symbol svobody a odvahy.

Zajímavosti z Werichova života

• Jan Werich byl velkým milovníkem psů. Měl několik psů, které považoval za členy své rodiny.
• Jeho hlas je nezaměnitelný, což vedlo k tomu, že se stal vyhledávaným dabérem. Namluvil například animované postavičky jako Vlk z “Jen počkej, zajíci!”
• Werichova kniha “Fimfárum” patří dodnes mezi nejoblíbenější české pohádky pro děti i dospělé. Byla několikrát zfilmována.

Werich a Voskovec – Dvojice, která změnila české divadlo

Spolupráce mezi Janem Werichem a Jiřím Voskovcem byla jedním z nejvýznamnějších partnerství v českém umění 20. století. Jejich styl humoru byl ovlivněn tehdejší politickou situací, a přestože mnohé jejich hry jsou silně zakotveny v dobových událostech, jejich satira a humor jsou nadčasové.

Dvojice si rozuměla nejen na jevišti, ale i v osobním životě. Často se říká, že jejich nápady byly natolik propojené, že jeden dokázal bez problémů dokončit větu druhého.

Jejich společná tvorba přitom nezačínala zcela vážně. Jejich první hra “Vest Pocket Revue” byla původně míněna jen jako experiment a zábava. Hra však měla obrovský úspěch, což přimělo Wericha a Voskovce pokračovat. Osvobozené divadlo se díky nim stalo místem, kde se mísila inteligentní satira, politická kritika a hudba v podání Jaroslava Ježka.

Jaroslav Ježek – Hudební genius Osvobozeného divadla

Není možné mluvit o Werichovi a Voskovcovi bez zmínky o Jaroslavu Ježkovi. Ježek byl klíčovou součástí úspěchu Osvobozeného divadla. Jeho skladby jsou dodnes považovány za vrchol české jazzové hudby, a mnohé z jeho písní se staly evergreenem.

Kombinace Werichových a Voskovcových textů s Ježkovou hudbou byla neodolatelná. Ježkova hudba nejen doprovázela divadelní představení, ale sama o sobě se stala významným uměleckým dílem.

Ježek byl bohužel postižen vážným zrakovým postižením a celý život bojoval s různými zdravotními problémy, což však jeho talent a tvůrčí schopnosti nikdy nezastavilo. Jeho skladby jako “Tmavomodrý svět”, “Bugatti step” nebo “Stonožka” jsou dokladem jeho geniality a významu pro českou hudební scénu.

Poválečné období a nový začátek Jana Wericha

Po návratu do Československa po druhé světové válce se Jan Werich musel přizpůsobit nové realitě. Zatímco Jiří Voskovec se rozhodl zůstat ve Spojených státech a nevrátil se do vlasti, Werich pokračoval v umělecké kariéře v socialistickém Československu. Přestože byl v některých obdobích kvůli svým politickým postojům cenzurován, stále zůstával významnou postavou československé kultury.

Filmová kariéra Jana Wericha

Werichova herecká kariéra se však nezastavila pouze na divadle. Mnozí ho znají především díky jeho filmovým rolím. Kromě již zmíněného “Císařova pekaře a pekařova císaře”, který se stal kultovním filmem, hrál Werich v mnoha dalších filmech. Zmiňme například “Bílá nemoc”, kde ztvárnil roli doktora Galéna v adaptaci divadelní hry Karla Čapka.

Jan Werich byl také mistrem vypravěčského umění, což dokládají jeho četné pohádky a povídky. Jeho hlas se stal ikonickým a dodnes ho můžeme slyšet v rozhlasových pohádkách a vyprávěních, které natáčel. Jeho kniha “Fimfárum” obsahuje příběhy plné absurdního humoru a moudrosti, které se stále těší velké popularitě.

Mnohé z těchto příběhů byly zfilmovány a díky Werichově osobitému podání mají neodolatelné kouzlo.

Werichovo filozofické myšlení a moudra

Werich nebyl jen hercem a spisovatelem, byl také filozofem. Jeho životní postoje a názory na svět byly často obsaženy ve slovech jeho postav nebo ve veřejných projevech. Věnoval se myšlenkám o svobodě, lidské důstojnosti a sociální spravedlnosti. Werich často používal humor jako prostředek k tomu, aby lidem sdělil hluboké pravdy o světě.

Jedna z jeho nejslavnějších citací zní: “Humor není dar, humor je způsob myšlení.” A skutečně, Jan Werich používal humor k tomu, aby poukazoval na absurditu lidského chování, politiky a společnosti. Byl přesvědčen, že smích má léčivou sílu a že lidé by se měli smát sami sobě, protože to je nejlepší způsob, jak čelit těžkostem života.

Další jeho známý výrok, který rezonuje i v dnešní době, je: “Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vezměte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.” Tento citát vystihuje Werichův postoj k životu – užívat si maličkostí, radovat se z každého okamžiku a nebrat se příliš vážně.

Odkaz Jana Wericha

Jan Werich zanechal nesmazatelnou stopu v české kultuře. Ať už prostřednictvím svých divadelních her, filmových rolí, nebo knih, jeho tvorba je stále aktuální a jeho humor nadčasový. Dodnes ho obdivují nejen starší generace, které s ním vyrůstaly, ale i mladší diváci, kteří objevují jeho dílo díky filmům, knihám a rozhlasovým záznamům.

Werich byl mužem, který se nebál mluvit pravdu, ať už skrze humor nebo vážné dialogy. Jeho život a dílo jsou důkazem toho, že umění má sílu změnit svět – nebo alespoň přimět lidi, aby se nad ním zamysleli. Werichovo umění oslovuje generace tím, jak ukazuje svět z jiného úhlu pohledu, a jeho poselství o svobodě a důstojnosti zůstávají relevantní dodnes.

Jan Werich zemřel 31. října 1980 v Praze, ale jeho odkaz stále žije. Ať už vzpomínáme na jeho nezapomenutelné role, čteme jeho knihy nebo posloucháme jeho citáty, je jasné, že Werich patří mezi ty, kteří nikdy nebudou zapomenuti.

Jan Werich a jeho vztah k Jiřímu Voskovcovi

Jan Werich a Jiří Voskovec spolu prožili více než 20 let plodné umělecké spolupráce, která ovlivnila nejen divadelní scénu, ale i film a literaturu. Byli si nejen kolegy, ale také blízkými přáteli. Jejich vzájemné pochopení a schopnost společně tvořit bylo obdivuhodné.

Když v roce 1938 museli utéct před hrozbou nacistického režimu do Spojených států, nebylo to pro ně snadné období. Oba byli oddaní svým kořenům a byli zasaženi tím, co se dělo v jejich milovaném Československu.

Exil v Americe

Po příjezdu do USA našli útočiště mezi českou komunitou, kde vystupovali pro krajany a dále rozvíjeli své umělecké myšlenky. Přestože byli daleko od domova, v jejich tvorbě se odrážela silná vazba k Československu a touha po návratu. Během svého pobytu v Americe natočili několik krátkých filmů, z nichž jeden z nejznámějších je “Svět patří nám”, který kritizoval nacistickou ideologii.

Po válce se však cesty Wericha a Voskovce rozdělily. Zatímco Werich se rozhodl vrátit do Československa a pokračovat ve své kariéře, Voskovec zůstal v USA, kde našel nové uplatnění jako herec a režisér. Přesto si oba udržovali kontakt a jejich přátelství přetrvalo až do konce jejich životů.

Jan Werich a jeho literární dílo

Vedle divadla a filmu byl Jan Werich také úspěšným spisovatelem. Jeho knihy jsou plné humoru, ironie a filozofických zamyšlení nad životem. Zřejmě nejznámější je jeho sbírka pohádek “Fimfárum”, která obsahuje příběhy pro děti i dospělé.

Každý příběh je originální a plný Werichovy typické moudrosti. Jeho pohádky jsou často humorné, ale zároveň nesou hlubší poselství, které oslovuje čtenáře všech věkových kategorií.

Werich byl také autorem esejí a fejetonů, ve kterých se zabýval nejrůznějšími tématy – od politiky až po běžné životní situace. Jeho myšlenky o životě, o světě a o lidech jsou dodnes aktuální a často citované.

Werich a jeho láska k cestování

Jan Werich byl vášnivý cestovatel. Rád objevoval nové země, kultury a lidi. Cestování pro něj bylo zdrojem inspirace a zároveň únikem od každodenních starostí. Během svého života navštívil mnoho zemí, od Spojených států po Egypt. Werich se nechal inspirovat různými kulturami a často čerpal z cest své nápady do literárních děl i divadelních her.

Jeho záliba v cestování se projevila i ve filmech, kde často hrál role mužů s dobrodružnou duší. Například v roli císaře Rudolfa II., kterého ztvárnil v “Císařův pekař a pekařův císař”, měl postava Rudolfa zálibu v umění a exotických věcech, což zčásti reflektovalo i Werichovu osobnost.

Politické názory a život během normalizace

Jan Werich byl nejen umělcem, ale také člověkem se silnými politickými názory. Jeho tvorba byla často satirická a reflektovala současné dění. V období první republiky byla jeho tvorba otevřeně politická, kdy se s Voskovcem nebáli kritizovat tehdejší režimy a politické události. Po válce však Werich musel čelit novým výzvám, zejména během komunistického režimu v Československu.

Přestože nebyl členem komunistické strany, jeho postavení významné osobnosti mu zajišťovalo určitý respekt ze strany režimu. Na druhé straně však byl neustále pod dohledem a musel často čelit cenzuře. Werichova kritika totalitního systému se objevovala spíše v náznacích a metaforách, ale jeho humor zůstal ostrý a kritický.

Během normalizace měl Werich obtížnou pozici. Jako významná osobnost československé kultury byl často vnímaný jako zástupce předválečných hodnot, což ho stavělo do konfliktu s novým režimem. Přesto však i v tomto období zůstával aktivní, ať už jako herec, spisovatel nebo filozof.

Jan Werich jako symbol české kultury

Jan Werich se stal ikonou české kultury. Jeho vliv na divadlo, film i literaturu je nezpochybnitelný. Ať už si vybavíme jeho divadelní role, jeho filmy nebo jeho knihy, všude v nich najdeme jeho typický humor, moudrost a filozofii.

Jan Werich byl člověkem, který dokázal oslovit všechny – od dětí až po dospělé. Jeho pohádky jsou plné hlubokých myšlenek, které rezonují s každou generací.

Jeho citáty jsou dnes považovány za moudrá slova, která mají nadčasovou platnost. Jan Werich nás učí, jak se smát i v těžkých časech, jak si zachovat nadhled a jak najít krásu v maličkostech. Jeho odkaz bude žít dál prostřednictvím jeho díla, které oslovuje lidi i desítky let po jeho smrti.

Jan Werich a jeho vliv na současnost

Je fascinující, jak Werichova tvorba stále oslovuje nové a nové generace. Jeho hry, filmy a knihy jsou neustále předmětem zájmu, ať už v divadlech, v televizi nebo na stránkách knih. Werichovy postavy a příběhy jsou stále živé, plné humoru, ironie a moudrosti. Jeho dílo je nadčasové a i dnes, v moderním světě, má co říct.

Jan Werich nám ukazuje, že humor je mocným nástrojem, který může odhalovat pravdy, poukazovat na nedostatky a spojovat lidi. Jeho dílo je důkazem toho, že i v těžkých časech je možné se smát a že smích je často tím nejlepším lékem na všechny problémy.

Závěr: Odkaz Jana Wericha žije dál

Jan Werich byl mužem mnoha talentů – hercem, dramatikem, spisovatelem, filozofem, ale především člověkem, který měl neuvěřitelnou schopnost přimět lidi se smát a přemýšlet. Ať už svým divadelním uměním, filmovou tvorbou nebo svými knihami, zanechal nesmazatelnou stopu v české kultuře. Dodnes je Jan Werich symbolem svobody myšlení, humoru a lidské důstojnosti.

Werichovy hry, filmy a knihy jsou stále aktuální a jeho moudrost zůstává inspirací pro mnoho lidí. Ať už jsme se s ním setkali jako děti prostřednictvím jeho pohádek, nebo jako dospělí, když jsme objevili hloubku jeho myšlenek, Jan Werich nám všem dal něco, co přetrvává – víru v to, že humor má sílu změnit svět k lepšímu.

Jan Werich nám zanechal dědictví, které je nejen umělecké, ale i lidské. Jeho dílo bude nadále inspirovat další generace a jeho smích bude znít v srdcích lidí ještě dlouho po tom, co odešel.

Vaše komentáře

Přispějte svým komentářem