Existují lidé, které když si pustíte do života, začnete o sobě pochybovat. A pak jsou tu ti, kvůli kterým zpochybníte samotnou lidskost. Ivan Roubal patřil přesně do té druhé kategorie. Nešlo o vyšinutého blázna, který jednou v afektu ztratil nervy. Tenhle muž si vybíral, plánoval, manipuloval. A především – zabíjel. Ne z vášně, ne z nutnosti. Ale protože mohl. A protože z toho měl užitek.

Jméno Roubal jsem poprvé zaslechla v jedné z těch podzimních nocí, kdy si pustíte dokument o zločinech místo nějaké oddechové romantiky. Netušila jsem, že mě pohltí natolik, že si o něm začnu dohledávat úplně všechno. Výsledkem je tenhle text. Píšu ho nejen proto, že mě fascinují temné kouty lidské psychiky, ale i proto, že je důležité si připomínat, že zlo často nevypadá jako démon. Ale jako soused odvedle, co chová slepice.

Kdo vlastně byl Ivan Roubal?

Narodil se v roce 1951, a jestli čekáte nějaké traumatické dětství, šikanu nebo týrání, které by jeho pozdější činy mohly „vysvětlit“, tak vás zklamu. Roubal byl poměrně nenápadný chlap, který vystřídal spoustu povolání – od strojvedoucího přes topiče až po dřevorubce. V jednu dobu byl dokonce aktivní u Svědků Jehovových. Jenže v téhle komunitě dlouho nevydržel a jeho duchovní hledání se přelilo do mystiky a později katolicismu. Kdo ví, možná hledal vykoupení, nebo jen nový způsob, jak manipulovat okolím.

Jeho IQ bylo lehce nadprůměrné (112), ale jeho osobnost byla hluboce defektní. Psychologové ho popsali jako narcistického, egocentrického a bezcitného člověka, u kterého byla jakákoli šance na nápravu prakticky nulová.

Policejní snímek sériového vraha Ivana Roubala z roku 1994, doplněný stylizovanými krvavými skvrnami jako symbol jeho brutálních činů.
Ivan Roubal

Usedlost Pohádka: Místo, kde mizeli lidé

Jestli něco dokonale vystihuje Roubalovu temnotu, tak je to dům jménem Pohádka. I ten název působí jako špatný vtip. Ve skutečnosti šlo o usedlost u Čachrova, která si nesla pověst prokletého místa ještě předtím, než tam Roubal začal chovat prasata a slepice. A přesně tam zmizel v roce 1991 František Heppner a jeho ruská přítelkyně Nataša. Těla se nikdy nenašla. Zato Roubal jejich majetek postupně rozprodal a jezdil jejich autem.

Koukni...  Michail Popkov: 83 vražd, sériový vrah z Ruska

Existují domněnky, že oběti skončily právě u prasat. Jako ve špatném hororu. Jenže tady to byla realita.

Modus operandi: Ruce svázané, dech se krátí

Roubalovy metody byly nelítostné. Jeho oběti umíraly pomalu a často v bolestech. Nejčastěji je svazoval do tzv. polohy „na kozelce“, kdy se tělo vlastní vahou dusí. Přitom šlo o lidi, kteří mu často věřili – seznámil se s nimi přes inzeráty, sliboval pomoc nebo spolupráci. Uměl být přesvědčivý. A o to to bylo celé děsivější.

Zabil minimálně pět lidí, za což byl i odsouzen na doživotí. Ale podezření padá ještě na další tři, jejichž těla se buď nenašla, nebo nešla stoprocentně spojit s Roubalem. Mezi potvrzené oběti patřili:

  • Petr Kudrna a Peter Magdolen – oba pracovali v autopůjčovně. Roubal je zabil kvůli penězům, které dlužil jeden podnikatel. Těla svázal a nechal je udusit.
  • Vladimír Strnad – taxikář, jehož tělo bylo nalezeno v septiku. Poslední, kdo ho viděl, byl právě Roubal.
  • Josef Suchánek – důchodce, jehož tělo vyplavalo z rybníka. Opět spojitost s Roubalem, tentokrát usedlost Pohádka.
  • Václav Dlouhý – jeho tělo bylo nalezeno doma. Byl svázaný a scéna měla připomínat nehodu při sexuálních praktikách. Jenže byt byl vykraden a Roubal se pokoušel prodat ukradené věci.

Mrtví bez hrobu: Kam zmizel František, Nataša a Václav?

Usedlost Pohádka spojená s vraždami Ivana Roubala, zásah vězeňské stráže a fotografie kosterních pozůstatků – vizuální shrnutí temného případu.
Usedlost Pohádka

Už tak dost děsivé je, že pět vražd se podařilo prokázat. Ale právě ty případy, které nikdy nebyly dotažené do konce, mě děsí ještě víc. Zmizelí lidé, žádná těla, jen prázdné místo v příběhu. A Roubal, který mlčel nebo všechno popíral.

František Heppner a jeho přítelkyně Nataša byli naposledy viděni na Pohádce. Roubal po jejich zmizení používal jejich auto a prodával jejich věci. Zmizeli beze stopy. Dodnes se neví, co se s nimi přesně stalo – ale existuje silné podezření, že jejich ostatky skončily jako krmivo pro prasata. Hrůzné? Ano. Ale reálné.

Koukni...  Jak poznat mezi "přáteli" shnilé jablko a proč se ho zbavit?

Další zmizelý byl Václav Horký, prodavač bižuterie. Zmizel v prosinci 1992 a jeho tělo se nikdy nenašlo. Roubal měl s tímto mužem také spojení, ale nikdy se ho nepodařilo usvědčit. I přesto je jeho jméno s Roubalem spojováno dodnes.

Tohle není film. Tohle se vážně stalo!

Jedna věc mě na Roubalově příběhu fascinuje a děsí zároveň – jak dlouho mu to procházelo. Jak často využíval naivitu, důvěru a lidskou zranitelnost k tomu, aby měl prospěch. Některé jeho vraždy nebyly jen o smrti. Byly i o získání majetku, peněz nebo aut.

Jeho oběti často nebyly náhodné. Věděl, kdo je osamělý, kdo potřebuje pomoc, kdo má něco cenného. Získal si jejich důvěru a pak ji chladnokrevně zneužil. Tohle nebyl někdo, kdo vraždil v afektu. Tohle byl kalkul.

„Zlo se nemusí tvářit jako hororový padouch. Někdy má podobu člověka, co s vámi popíjí kafe a směje se vtipům.“

Soudy, skandály a vězení Ivana Roubala

Jedna z nejšílenějších částí Roubalova příběhu je to, co se dělo během jeho procesu. Například soudce Jiří Horký jednou zapomněl prodloužit Roubalovi vazbu – a ten byl kvůli tomu krátce propuštěn na svobodu. Ano, člověk podezřelý z vražd běhal pár dní mezi lidmi. Tohle by snad ani scénárista nevymyslel.

Ivan Roubal eskortovaný příslušníky Vězeňské služby České republiky k soudnímu jednání, spoutaný v poutech a oblečený v tmavém svetru a kravatě.
Ivan Roubal

Roubal se během procesu choval, jako by celý svět byl proti němu. Neustále podával stížnosti – na justici, policii, dokonce i na prezidenta Havla. Označoval se za „vězně Havlova svědomí“ a odmítal jakoukoli vinu. Všichni byli špatní. Jen on byl údajně oběť.

A jeho chování ve vězení? Stejné. Stěžoval si, psal stížnosti na zdravotní pojišťovnu, protože mu odmítli dát kompresní punčochy na křečové žíly. Občas to vypadalo, že strávil víc času psaním žalob než litováním čehokoli.

Každý den trávíme hodiny surfováním po internetu: v práci, doma, v kavárně, ve městě i při cestování. Připojujeme se všude k internetu i na veřejných wifi a ani si neuvědomujeme, jak snadno můžeme přijít o svá data, údaje i soukromí. Bezpečí na internetu není luxus, ale už dávno nutnost! 🌐🚀

Chraňte svá data, než bude pozdě skrze VPN! 🔒 Vyzkoušejte NordVPN se slevou 77% + 3 měsíce bonus zdarma nebo CyberGhost se slevou 82 % + 3 měsíci zdarma či ExpressVPN se slevou 61% + 6 měsíci bonus zdarma. Pokud nebudete spokojeni, každá z těchto VPN garantuje vrácení peněz + je přímo námi otestována!

Co se Roubalovi asi honilo hlavou?

Ivan Roubal nebyl žádný filmový psychopat se šíleným pohledem a krví pod nehty. Vypadal jako běžný chlap. Ale uvnitř to byl naprostý mistr manipulace, bez špetky empatie. Psychologové se shodli – extrémní narcista, egocentrik, bezcitný, neschopný citu nebo lítosti. A právě to z něj dělalo tak nebezpečného člověka.

Koukni...  Stín nad Chicagem: Al Capone a jeho boj s demencí 🤯

V kombinaci s jeho schopností přesvědčovat lidi, vytvářet si alibi, vymýšlet historky a hrát si na duchovního „dobráka“ – no řekněte sami, kdo by v něm hledal vraha? A možná i proto mu to tak dlouho procházelo.

Jeho IQ sice nebylo nijak geniální, ale úplně průměrný taky nebyl – měl 112 bodů. Jenže jak říkají psychologové: vysoké IQ bez svědomí může být doslova toxické.

Jak zemřel Ivan Roubal? Ticho za mřížemi

29. června 2015 Ivan Roubal umírá ve věznici v Karviné. Na rakovinu. Bylo mu 64 let. Odešel tak, jak si pravděpodobně nepřál – v zapomnění, za mřížemi, bez svobody, kterou si tolik nárokoval. Nikdy se k ničemu nepřiznal, nikdy nelitoval, nikdy neřekl: „Ano, udělal jsem to.“

    Do posledního dne hrál hru. Na mučedníka, na oběť systému, na pronásledovaného nevinného. Ale realita byla jiná. Ačkoliv se ho někteří snažili litovat, jeho činy byly jasně prokázané. A lidé, které zabil, už nikdy neměli šanci vyprávět svou verzi příběhu.

    Ivan Roubal se označoval za vězně Havlova svědomí. Ale realita byla mnohem temnější.

    Proč na něj nikdy nezapomenu

    Vím, že zločiny jako ty Roubalovy člověk nečte jen kvůli informacím. Čte je, protože hledá odpovědi. Jak mohl být někdo tak krutý? Jak mohl žít mezi námi a působit normálně? Jak mohli ti lidé zmizet – a nikdo si toho hned nevšiml?

    Roubal není jen jméno z krimi pořadu. Je připomínkou toho, že zlo se nemusí tvářit jako hororový padouch. Někdy má podobu člověka, co s vámi popíjí kafe a směje se vtipům. A to je na tom to nejděsivější.

    Shrnutí: Ivan Roubal – fakta, která by měla zůstat v paměti

    🔪 Informace📌 Detail
    Počet prokázaných vražd5
    Možné další obětiAž 3 (těla se nenašla)
    Hlavní motivPeníze, majetek
    Způsob vraždSvazování, udušení, manipulace
    Období vražd1992–1994
    Datum smrti29. června 2015
    Příčina smrtiRakovina ve vězení
    Osobnostní profilNarcistický, egocentrický, bezcitný
    Reklama Slevomat

    Vaše komentáře

    Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.


    Přispějte svým komentářem