Devět let s jedním mužem. Dvě děti. Jeden manžel. (Stále ten samý, což je samo o sobě úspěch.) Někdy mám pocit, že už jsme spolu dýl než moje oblíbené pyžamo a určitě dýl než Matyho fáze „chci být popelářem“.
A ačkoliv bych si přála říct, že naše vztahová jiskra je jako olympijský oheň – věčně planoucí a nezhasínající – realita je spíš jako starý zapalovač z kabelky – občas škrtne, občas jen cvakne. A občas… taky vůbec nic – (né, dělám si legraci, myslím, že to máme mezi sebou hezké).
Láska na první pohled, třetí noc bez spánku
Začalo to romanticky. Klasická love story. On: Petr – charismatický, vtipný, nosil mi můj oblíbený čaj do práce a volal jen proto, že „na mě myslel“. Já: zamilovaná, naivní, s hladkou pletí a fůrou energie na rozdávání.
Dnes? On: Petr – nosí mi čaj jen když jde kolem kuchyně a myslí spíš na to, kolik toho má do práce. Já: pořád zamilovaná, ale spíš do teplé sprchy, klidného ticha a fakt, že Maty konečně neumazal polštář paštikou.
A přesto nám celé manželství skvěle drží. Někdy jako krásně stavěný dům, jindy jako domeček z karet v průvanu. Ale je to naše. A stojí za to se o to starat. Ne jako o bonsaj, kterou poliješ jednou za měsíc – ale jako o vztah. Ten, co začal dotekem pod stolem a teď končí soubojem o peřinu.
Děti: nejlepší důkaz lásky a největší rušičky romantiky
Maty má sedm. Momentálně má období „všechno vím líp“ a „nejsem unavený“ (což říká v jedenáct večer). Tobík má tři a půl a už teď je mi jasné, že jednou z něj bude režisér chaosu. Anebo profesionální vyjednavač – třeba pro FBI (kéž by šli oba kluci až budou velcí do světa).
S dětmi se sice láska násobí, ale čas na ni se dělí. A to ještě mluvím o tom šťastném případě, kdy nejsme nemocní, nikdo nevzbudí mladšího ve chvíli, kdy starší usíná, a my s Petrem máme víc než čtyři minuty klidu.
I těch pár minut ale může být zázrak. A občas, když se povede… no, pak si připadám jako hrdinka romantického filmu. Jen s tím rozdílem, že mám na sobě pyžamo s flekem od kečupu a podprsenku, kterou už ani guma nedrží.
Rande doma: večeře pro dva (včetně dvou doznívajících uspávaček)
Na rande do restaurace jsme s Petrem nebyli… ehm… no, pamatuju si, že tehdy byl Maty ještě bez zubů. A teď už má skoro druhé zuby. Takže tak. Ale víš co? Rande nemusí být s chobotnicí na víně a číšníkem v rukavičkách. Rande může být i doma.
Příklad:
- Tobík usne (po 48 minutách všemožného přemlouvání).
- Maty leží a „už fakt spí, přísahám, mami“.
- Já vytahuju víno, Petr sušenky.
- A jestli zrovna nepraskne žárovka nebo nespadne hromada Lega, máme aspoň dvacet minut pro sebe.
A právě tehdy přichází na řadu zázraky malých překvapení. Nedávno jsem totiž objevila jak jsem psala v jiném mém článku Sexicekshop.cz.
Jo. Vážně. Já. Maminka dvou dětí, která jinak nakupuje většinou dětské hračky, kapesníky nebo každý měsíc jiné oblečení /jak rychle oba rostou/.
Sexshop pro normální mámy? Ano prosím!
Překvapilo mě to. Čekala jsem latex, hroty, vibrace velikosti mixéru. Místo toho jsem našla… klid. Vkus. A věci, které jsou milé, nápadité a (co si budeme) dost často i vtipné.
Jednou jsem objednala drobný gelík a jednu hračku, kterou zatím nechávám schovanou pod ručníky. A světe div se – ten večer byl… zábavný. Spontánní.
A upřímně, připadala jsem si zase trochu jako žena. Ne jako máma, ne jako logistická manažerka domácnosti – ale jako holka, co si dovolí se smát, blbnout a užít si večer i jinak než s Netflixem a čajem.
Jak si udržet jiskru (i když ti děti rozlijí kakao do postele)
✔ Mluvte spolu. O věcech jiných než o tom, kde je Matyho čepice.
✔ Udělejte si rande doma. V teplákách. S popcornem. Vtipné zprávy vítány.
✔ Objednej si něco malého, co vás rozesměje a spojí. Třeba z Sexicekshop.cz – vážně, ten výběr stojí za to.
✔ Připomeň si, že jsi pořád žena. I když máš vlasy v drdolu třetí den a tričko s obrázkem medvídka.
✔ Smějte se. Sebeironii si zamiluj. Humor zachraňuje víc vztahů než masáže a aromalampy.
A co Petr?
Petr je fajn. Někdy ho miluju, někdy bych ho nejradši praštila krabičkou od vlhčených ubrousků. Ale i po těch letech se umí zasmát mým občas (stupidním) nápadům. A když vytáhnu něco nového z „tajné zásuvky“, neptá se „kolik to stálo“ – jen se usměje. A jde do toho. Protože ví, že být spolu znamená se snažit a žít.
A to je podle mě to nejdůležitější. Nečekat, že vztah bude sám zářit. Ale občas ten plamínek přiživit. I kdyby jen malou svíčkou z eshopu, kde není nic divného na tom, že jsi máma… a pořád žena, co se chce cítit dobře.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
