Temný příběh, který se už roky šeptem šíří mezi lidmi a vyvolává husí kůži i u odvážnějších jedinců. Rozhodla jsem se ponořit do legend o podivných dětech s očima tmavšíma než nejhlubší propast. Jsou jim prý mezi šesti a šestnácti lety, a i když vypadají téměř jako obyčejné děti, při bližším setkání se všechno otočí vzhůru nohama.
Ty děsivé černé oči totiž nemají bělmo ani zornici, a člověk v nich najednou vidí jen děs a prázdnotu. Někteří lidé tvrdí, že pokud je vpustíte do svého bytu, auta nebo kanceláře, zavalí vás vlna nevysvětlitelného strachu a možná i strašlivých událostí. Já si ke všem příběhům přistupuji se zdravým respektem, ale zároveň ve mně hlodá zvědavost a touha rozklíčovat, co za tajemstvím téhle děsivé urbánní legendy stojí.
A tak jsem si sedla, dala si horkou kávu a prošla různé zdroje i svědectví – a to, co jsem objevila, rozhodně stojí za zamyšlení.
Záhadný fenomén černookých dětí
Příběhy o dětech, které mají tmavé, hluboké oči, téměř vždy zní jako z hororového filmu. Jenže tady nejde o jeden filmový scénář, ale o celou škálu tvrzení, která se vynořila z různých koutů světa. Stopy vedou do Spojených států, Mexika nebo dokonce do Anglie.
Skoro to působí dojmem, jako by se kolem nás občas potulovaly bytosti, jejichž pohled člověka strne natolik, že zcela ochromí jeho racionální uvažování. Když se s nimi prý setkáte, působí chvíli úplně normálně: jen děti s lehce bledou pletí a prapodivným staromódním oblečením. Zvláštní je prý i jejich způsob řeči – jako by nepatřil ke klasickým dětským výrazům, spíš k malým dospělým.
Nicméně s přibývajícími vteřinami se vše mění. V jistou chvíli zvednou hlavu, zahledí se na vás a vy ustrnete, protože ty oči prostě nejsou obyčejné. V ten moment řada lidí popisuje nepopsatelnou hrůzu, jako by jim tělem projel mrazivý elektrický proud.
Děs ještě umocňuje jejich tichý nárok: „Pusť nás dovnitř.“ Nepůsobí to jako slušná prosba. Spíš jako hypnotická výzva, které se prý těžko odolává. Jenže skoro každý, kdo o těchto dětech vypráví, radí jediné: nedovolte jim žádný vstup.
Počátky legendy dětí s černýma očima a slavný novinář
Ačkoli se příběhy o podivných ratolestech vyprávějí mnoho let, do širokého povědomí se fenomén černookých dětí dostal hlavně koncem devadesátých let minulého století. V roce 1996 tehdy texaský novinář Brian Bethel popsal svou vlastní děsivou zkušenost. Seděl ve voze na parkovišti, když k němu prý přišli dva dospívající chlapci a dožadovali se svezení.
Zpočátku tomu prý nevěnoval pozornost, než si uvědomil, že chlapci mají ty děsivé, beztvaré oči. Prudký záchvat strachu ho nakonec přiměl šlápnout na plyn a z místa ujet tak rychle, jak jen to šlo.
Bethelova výpověď vyvolala mezi lidmi hotovou lavinu – začaly se objevovat další a další historky, které dokreslovaly prapodivné chování podobných dětí. Vyvstaly otázky: Kdo doopravdy jsou?
Jde o duchy, mimozemšťany, démony, nebo jen obyčejnou městskou legendu, která se rozrostla díky internetu a lidské obrazotvornosti? Pravdu o jejich reálné existenci se pravděpodobně nikdy nedozvíme, i tak jsou některé příběhy natolik sugestivní, že se z nich tají dech.
Nejčastější rysy a projevy
Z výpovědí, na které jsem narazila, se dětské postavy objevují zpravidla ve dvojicích, výjimečně i trojicích. Bledá, někdy až namodralá pleť prý napovídá, že by mohlo jít o nějaký druh přízraku či bytosti, která se jen snaží působit lidsky. Kdo ví, třeba si příroda občas zahraje divadelní hru a vypustí do světa něco, co přesahuje naše chápání.
Také je zajímavé, že děti často užívají starší obraty a jejich oblečení mívá zastaralý styl. Zkrátka jako by vypadly z jiné doby.
Nejnepokojivější část je bezpochyby ono naléhání, aby je člověk pustil dovnitř. Tohle prý dělají opakovaně, s klidnou a podivně monotónní intonací. Kdo jim odolá, ten se zachrání. Alespoň podle všech příběhů, které varují, že pokud byste jim pozvání dali, rozjede se řetězec bizarních a často tragických událostí.
Někteří lidé popisují po podobném setkání bolesti hlavy, krvácení z nosu nebo propuknutí těžké nemoci.
Jistý starší pár z jednoho amerického státu se prý s těmito dětmi setkal, pustil je dovnitř, a následně přišel rakovinový nález i divné mizení koček v okolí domu. Jen legenda, nebo skutečnost? Neexistuje jasný důkaz, ale vyprávění je až mrazivě detailní.
V Evropě a dalším světě
Možná by se dalo namítnout, že tyhle hororové příběhy jsou specialitou Spojených států – legendy tam kvetou a lidé se rádi děsí už od pionýrských dob. Jenže historky s černookými dětmi přistály i na evropské půdě. Psalo se o nich v britském tisku, objevily se zmínky o záhadném setkání v Anglii.
Některé případy se vážou k místům, kde se obecně vyskytují nevysvětlitelné jevy, například k různým hradům s paranormální pověstí nebo k opuštěným lesním oblastem.
Je těžké určit, jestli nejde o rozšíření legendy skrze globální internet a vyprávění citlivých jedinců se sklony věřit nadpřirozenu. Anebo jestli se opravdu někde u polorozpadlých britských vesnic potuluje děsivá dvojice se zářivě černými pohledy. Faktem však je, že příběhy na sebe navazují a vcelku úspěšně drží pohromadě.
Lidé popisují podobné symptomy strachu, tu zvláštní neschopnost z dětí spustit oči, jako by vás hypnotizovaly, a neodbytnou touhu odpovědět na jejich prosbu.
Co může stát za fenoménem černookých dětí?
Když se budu držet racionální linie, jedna varianta vysvětlení zní docela logicky: mohlo by jít o trochu zidealizovanou městskou legendu, která roste s každým dalším vyprávěním. Internet a sociální sítě jsou dokonalou živnou půdou, na níž se příběhy šíří geometrickou řadou.
Stačí přidat pár detailů, ve kterých se další vypravěč shodne, a fenomén je na světě. Vzpomeňme na creepypasty či různé internetové hororové báchorky – Slavný Slender Man je toho zářným příkladem.
Někteří lidé se zase drží odlišných teorií, třeba že by mohlo jít o zvláštní genetickou anomálii, kdy dítěti chybí běžné zabarvení duhovky a v důsledku šera či nevhodného osvětlení se zdá, že má černé celé oči.
Takové případy se vyskytují, i když velice zřídka. Zároveň by to ovšem nevysvětlovalo hromadné výpovědi o tom, jaké děsivé pocity setkání s těmito dětmi provází, ani onu společnou linku, že pronásledují kolemjdoucí, ťukají na okna a chtějí, aby je někdo pustil dovnitř.
Existuje také teorie o mimozemském původu. Jsou lidé, kteří jsou hluboce přesvědčeni, že nás mimozemské civilizace dlouhodobě sledují a občas provádějí pokusy s lidskou DNA. Černooké děti by pak mohly být dílem genetických experimentů. Zní to šíleně? Možná, ale zvažme, kolik je na světě záhad, kterým nerozumíme.
Černá barva očí by mohla být nějakým znakem hybridů nebo maskování, jež ještě není dokonale vypilované.
No a pak tu máme démonologické pojetí. Ti, co věří v existenci temných sil, jsou přesvědčeni, že jde o bytosti, které se ze všeho nejvíc podobají upírům. Potřebují pozvání, aby mohly získat přístup do vašeho soukromého prostoru – a poté, co se tak stane, z vás budou čerpat energii, sílu a snad i samotnou duši.
Někteří nadšenci do okultismu přidávají historku o tom, že právě ty dětské zraky plné tmy odkazují na ztrátu duše či jedinečného vědomí. Těžko říct, kam až fantazie sahá.
Osobní reflexe a zkušenosti lidí
Když jsem hledala podklady pro tyto řádky, docela mě překvapilo, kolik diskuzí na téma černookých dětí koluje na různých webech a fórech. Lidí, kteří tvrdí, že na ně v životě narazili, není zrovna málo – najdou se v nich řidiči nočních směn, zkušení cestovatelé i starousedlíci z odlehlých vesniček.
Mnozí z nich líčí podobné pocity: nepopsatelný mráz a svírání srdce, jako když člověk intuitivně ví, že jde o něco nebezpečného.
Serfujete často na internetu? Připojujete se na veřejné WiFi ať už ve městě, kavárně, knihovně, restauraci, hotelu nebo třeba na letišti? Ať už si vyřizujete práci, platíte online, nebo jen sjíždíte sociální sítě, vaše osobní data si zaslouží být v bezpečí!
Zajistěte si klid a soukromí při každém kliknutí! Vyzkoušejte Private Internet Access s 85% slevou a 4 měsíci zdarma, nebo CyberGhost se slevou 82 % a 3 měsíci zdarma navíc. Nepodceňujte své soukromí na internetu. Chraňte si svá data dřív, než bude pozdě! 🌐🛡️Co je pozoruhodné, většina svědků popisuje, že jakmile pohlédli do těch temných očí, nejprve se jim tělo instinktivně bránilo, ale mozek v jednu chvíli začal přemýšlet zcela iracionálně – téměř je napadlo uvažovat o tom, že by dotyčné dítě mohli nechat nastoupit do auta nebo vstoupit do domu.
Tohle rozpolcení – mezi racionálním strachem a nepochopitelným nutkáním vyhovět – se táhne jako červená nit většinou příběhů. A pokaždé, když byli lidé dost silní, aby řekli ne, vyvázli bez úhony, i když s roztřesenýma kolenama a hlavou plnou otázek.
Sama jsem si říkala, jestli může jít o halucinaci nebo nějaký stav mysli. Znáte to, někdy člověka dožene únava a strach z neznámého. Jenže čím víc jsem pročítala podobné příběhy, tím víc mě fascinovalo, jak jsou občas detailní a konzistentní.
Nemůžu si pomoct – ať už se jedná o mýty, nebo o setkání z onoho světa, něco na tomhle fenoménu působí naléhavě a doslova mě mrazí v zádech.
Střet se záhadnem: Jak reagovat?
Nejspíš nevznikne oficiální příručka pro případ, že by vám na práh zaťukaly dvě černooké děti a dožadovaly se pití vody. Pokud ale věříte, že by se takové setkání mohlo stát, pár rad jsem si vzala k srdci z různých duchovních zdrojů a ezoterických komunit:
- Nedávat svolení ke vstupu
Podobně jako u vampýrských legend: stačí říct ne a nenechat si vnutit pocit, že jste nezdvořilí. Pokud cítíte, že něco není v pořádku, přestaňte se cítit provinile. Tady jde nejspíš o vaši bezpečnost. - Udržet emoce na uzdě
Ty děti prý působí hypnoticky, a když dojde ke střetu, mnozí pocítí neovladatelnou úzkost nebo chvilkovou zmatenost. Doporučuje se zhluboka dýchat a připomenout si, že vy sami máte největší kontrolu nad svým prostorem. - Spoléhat na intuici
Ať už se vyjadřujete k jakýmkoli legendám, někdy je lepší neposlouchat rady typu „to nic není, to si jen namlouváš“. Intuice často varuje před reálným nebezpečím, i když nevypadá logicky. - Vyhledat pomoc
Pokud máte pocit, že se stalo něco opravdu divného, ať už s vámi samými, nebo s vaším okolím, je rozhodně namístě se svěřit rodině, přátelům či někomu se zájmem o paranormální jevy. Nikdy nevíte, kdy se najde někdo s podobnou zkušeností.
Duchovní a okultní interpretace
Moje kamarádka, která se dlouhodobě zajímá o esoteriku, mi řekla, že v některých duchovních kruzích nahlížejí na černooké děti jako na ztělesnění temné energie, která potřebuje lidskou pozornost či souhlas, aby mohla vstoupit do našeho světa. Připomíná to obřady, kdy je vyžadován určitý rituál, aby někdo nebo něco získalo legitimitu.
Například v tarotu můžeme najít symboly, jež se vztahují k entitám vyžadujícím pozvání. Tohle by vysvětlovalo, proč se ty děti tváří tolik naléhavě a neustále dokola žádají: „Prosím, pusť nás dovnitř.“
Některé zdroje to přirovnávají ke karmickým zkouškám – testům, které člověka navštíví třeba v okamžiku vnitřní slabosti nebo existenciální krize. A někdy v těchto příbězích vystupují dvě strany: strach z neznáma a ochota pomáhat dětem, která je pro spoustu z nás přirozená. V kombinaci to umí vytvořit psychologický kolotoč.
Dá se na to hledět i z náboženského úhlu: pokud by šlo o démony, právě starší křesťanské texty zmiňují, že zlo nemůže proniknout bez vědomého svolení. Černooké děti by pak byly jakousi metaforou pokušení. Když slyším podobné teorie, vždy ve mně ožívá můj vnitřní amatérský psycholog, který se ptá, co si z toho odnáší naše podvědomí.
Možná jsou všechny ty příběhy jen důkazem, jak si naše mysl dokáže pohrávat s primárním strachem z toho, co přesahuje chápání.
Proč jsou příběhy o černookých dětech tak populární?
Možná je to jednoduše proto, že v sobě kombinují několik obávaných témat najednou. Děti bývají symbolem nevinnosti a zranitelnosti. Pokud je však dítě nositelem zla, vyvolává to mnohem větší neklid, než kdyby podobnou roli plnil dospělý. Tohle téma znají dobře hororové filmy a literární díla, protože tahle kontrastní kombinace působí na naše emoce velice silně.
Také se tu míchá motiv hrůzy s motivem soucitu – děti, které prosí o pomoc a ještě ke všemu působí fyzicky křehce, člověka lákají k tomu, aby nepomyslel na to, že se může jednat o nebezpečné zrůdy. Zároveň se v těchto příbězích setkáváme s prastarou obavou z cizích, neznámých energií.
A to vše zabalené do vyprávění o podivných setkáních v noci, které se zdají navlas podobné a přitom se dějí tisíce kilometrů od sebe.
Internet navíc funguje jako nekonečná studnice, kde se legendy rozvíjejí o sto šest. Každý, kdo si přivlastní drobnou epizodu, ji malinko upraví a vyšperkuje, čímž násobí celkový pocit reálnosti fenoménu. Je to taková moderní verze starého dobrého „táborového strašení“ u ohně, které přechází z generace na generaci.
Závěrem: Příběh, varování nebo mystifikace?
Často se ptám sama sebe, kde končí hranice legendy a začíná skutečnost. U černookých dětí se ocitám někde v mlhavé šedé zóně, kde si nejsem jistá, co přesně si o tom myslet. Na jedné straně mě fascinuje, jak moc jsou ty historky provázané, na druhé straně si uvědomuji, že nejde o nic víc než neověřené svědectví, jež se šíří jako ohnivá koule internetovým prostorem.
Každopádně, můžeme jim říkat démoni, upíři, mimozemšťané nebo dokonce jen výplod přebujelé lidské fantazie. Ať je to jakkoli, varování se nese vcelku jednotné: při setkání nepodlehnout a nesvolit k jejich vstupu.
Možná je to jen jeden velký symbol toho, že bychom ve svém životě neměli zvát dovnitř něco, co vyvolává obavy či úzkost, a že je v pořádku říct ne, když něco vypadá příliš podezřele.
Mně samotné zůstává tenhle fenomén takovou zajímavou záhadou – a ještě zajímavější je sledovat, kolik interpretací mu lidé nabízejí. Nejsem člověk, který by se vyžíval ve vyvolávání strachů nebo v paranoie, ale zároveň si uvědomuji, že náš svět je širší, než kam sahají naše běžné zkušenosti.
Koneckonců, možná je dobře si občas připomenout, že existují příběhy, které nám nenásilně ukazují, že ne všechno kolem nás je tak docela obyčejné a vysvětlitelné.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
Přispějte svým komentářem
