Stát chce vědět na jaké weby lidi chodí: Sorry jako, ale NE!

Když zapnu počítač nebo sahám po mobilu či tabletu, chci mít jistotu, že mám vždy internet pod vlastní kontrolou. Pro mě je to základní pravidlo férové hry – nikdo cizí nemá co koukat na to, kde jsem a co zrovna dělám nebo kam koukám a proč. Jakmile jsem dneska ráno narazil na zprávy o tom, že stát a ministerstva uvažují o přísnějších pravidlech pro shromažďování provozních a lokalizačních dat, nadzvedlo mě to ze židle.

A rozhodně nejsem sám – řada průzkumů ukazuje, že většina lidí (podle některých až 98 %) s podobným směrem nesouhlasí, stejně jako já.

Osobně zastávám postoj, že každý, kdo mi chce nahlížet přes rameno, má smůlu. Jen já rozhoduju o tom, co zveřejním, a už vůbec nepovažuji za normální, aby vláda, ministerstva nebo poskytovatelé internetu (Vodafone, T-Mobile, O2 atd atd.) mohli plošně lustrovat moji digitální stopu. Nejsme přece figurky na šachovnici, které si někdo posouvá a sleduje podle libovůle.

Můj digitální život a kde cítím tlak na soukromí

Než jsem se začal před lety detailně věnovat VPN a dalším bezpečnostním nástrojům, měl jsem dojem, že „nějaké sledování“ probíhá hlavně v souvislosti s velkými kauzami. Člověk si řekl, že pokud se nedopouští ničeho nelegálního, nemá důvod k obavám.

Jenže stačí si přečíst návrhy nových vyhlášek o povinném uchovávání dat a najednou to vypadá, že operátoři či poskytovatelé internetu mohou být tlačeni k tomu, aby si dlouhodobě schovávali v podstatě každý můj krok na síti:

• IP adresu, kterou se připojuji,
• přesné časy, kdy jsem a nejsem online,
• fyzickou polohu, pokud jsem na mobilní síti,
• historii navštívených stránek či služeb.

Pokud se tohle děje plošně, připadá mi to jako neúměrný zásah do mé osobní svobody. Naprosto chápu, že v případě boje proti vážným zločinům je někdy nutné vyžádat záznamy. Ale odtud je daleko k situaci, kdy se vše archivuje, protože se jednou mohou hodit data „kdyby náhodou“.

Obavy z úniků a zneužití: Proč se raději chráním?

Kdykoliv slyším, že by úřady rády rozšířily sběr dat, napadne mě jedna věc: „Kdo bude zodpovědný, až tahle databáze unikne?“ Z historie známe víc než dost případů, kdy se i nejdůkladnější systémy nepodařilo ochránit. A čím víc informací leží na jednom místě, tím lákavější cíl to představuje pro hackery.

Zastávám názor, že osobní informace jsou k nezaplacení a neměl by je mít v rukou žádný zvědavý úředník, stát, vláda, ministerstva, poskytovatel internetu či marketingová společnost. Dnes už přitom víme, že data se dají přetavit ve velmi cennou komoditu – ať už jde o vytváření detailních profilů o chování člověka, různých algoritmů na sociálních sítích, pohybu lidí, zájmech, nebo rovnou o nabourání se do soukromé komunikace.

Proto jsem si už před lety řekl, že se nikdy nenechám dobrovolně lapit a rozhodl jsem se nasadit veškeré možné zbraně, které mé osobní údaje chrání.

VPN jako tvrdá stopka! Proč ji používám na všech zařízeních?

Jakmile jsem kdysi objevil kouzlo VPN, pochopil jsem, že mám v rukou mocný nástroj. Pro většinu lidí je VPN synonymem k možnosti obejít regionální omezení, třeba když chtějí sledovat zahraniční seriály. Já to ale beru ještě mnohem víc ze široka – jde mi o princip „nikdo zvenčí neuvidí, co teď dělám a kde jsem!“.

Hlavní výhody VPN a v čem vám pomůže!

1. Šifrovaný tunel: Všechen můj internetový provoz se balí do neprostupné vrstvy, kterou třetí strana těžko rozkóduje, takže nikdy nikdo nevidí co na internetu dělám.
2. Anonymní IP adresa: Místo mé skutečné adresy se jeví adresa serveru VPN, takže poskytovatelé internetu, vláda, ministerstva, atd, prostě nikdo neví, odkud reálně přicházím a na jaké stránky koukám.
3. Stopka plošnému sledování: Pokud by měl někdo archivovat záznamy o mé aktivitě, věci se mu dost komplikují. Bez reálné IP mají dost problém rozklíčovat, co a kdy jsem dělal.
4. Podpora svobody na internetu: Snadno se můžu kdykoliv připojit na servery v jiných zemích a nenechat se omezovat lokálními zákazy nebo blokacemi obsahu.

Už jen kvůli těmto benefitům mi připadá, že VPN je zlatým standardem současného zabezpečení. A právě v časech, kdy se skloňuje „rozšířené data retention“, neboli delší a podrobnější uchovávání informací, se VPN stává takřka nezbytností pro každého komu není jedno zdali ho někdo šmíruje.

Není to jen o kriminalitě: Vláda by neměla vědět všechno

Ministerstva ráda argumentují bojem proti zločinu, terorismu nebo jiným extrémním hrozbám. Kdo by nesouhlasil, že podobné jevy je potřeba potírat? Jenže obávám se, aby plošné sledování nepostihlo i zcela nevinné lidi. Málokdo stojí o to, aby se analyzovaly jeho online aktivity – nejen z hlediska bezpečnostních složek, ale třeba i dalších vládních oddělení.

Považuji za zdravou zásadu, že co dělám na internetu, to je moje věc. Pokud by mi někdo někdy chtěl prokázat nelegální chování, tak prosím, ať si vyžádá jasné povolení a má konkrétní důkaz. Ale plošné sledování všech a veškerého obsahu mi přijde jako nebezpečný precedent, který narušuje nejenom pocit svobody, ale může i postupně vychýlit společnost směrem k větší kontrole a menším právům jednotlivce.

Kdo by měl určovat hranice a co všechno nám hrozí?

Z mého pohledu není problém v tom, že by se měl ignorovat organizovaný zločin či terorismus. Jde spíš o to, že stát a jednotlivá ministerstva mohou sice vycházet z dobrých úmyslů, ale praktická podoba kontrolních mechanismů často zasahuje i do soukromí obyčejných uživatelů. Jakmile se rozjede masivní sběr a uchovávání dat, zvyšuje se pravděpodobnost, že:

1. Do systému někdo pronikne – a citlivé informace o naší digitální aktivitě skončí v rukou hackerů.
2. Údaje se později použijí i k jiným účelům – třeba marketingovým, politickým, nebo ke sledování „nepohodlných“ hlasů.
3. Chybí účinná kontrola nad tím, kdo má k datům přístup – může dojít ke zneužití uvnitř samotných institucí.

Nejsem fanda konspiračních teorií, ale zdravá ostražitost je podle mě zcela na místě. Pokud stát dlouhodobě ukládá tisíce informací o tom, jak se pohybuji a co na internetu dělám, vytváří si tím mocný nástroj, který může kdykoli v budoucnu sloužit i k nátlaku nebo jakékoliv manipulaci.

Proč vnímám VPN jako jasné vyjádření postoje

Od chvíle, kdy jsem před lety začal využívat VPN, cítím se svobodněji. Není to tak, že bych měl nutně co skrývat, ale jde o ten princip: „Moje data jsou moje a tečka!“ VPN mi proto pomáhá dát jasný signál všem, kdo by si snad dělali zálusk na moje soukromí – ať už je to můj poskytovatel internetu, nebo stát či nějaký úřad:

• Chrání mě před plošnými databázemi – když se připojuju přes šifrovaný tunel, nikdo jen tak jednoduše neodhalí, kdy a kde surfuji.
• Dávám jasnou stopku těm, kdo chtějí můj online profil – pokud se někdo pokusí sestavit přesnou mapu mé aktivity, bude mít pořádné potíže, protože klíčové informace jsou zahalené.
• Zůstávám pánem svého internetového prostoru – kdykoli chci, mohu přepínat mezi servery různých zemí a chránit se tak před lokalizačními nástroji. Jednoduše třeba u SurfSharku se mi mění každých 5 minut moje IP adresa, takže jsem 5 minut v Americe, 5 minut v Austrálii a pak jsem třeba v Postugalsku :).

Je to tak trochu jako stáhnout si rolety v obýváku – Neznamená to, že uvnitř dělám cokoli nekalého, ale nikomu zvenčí do toho prostě nic není.

Ministerstva a stát i poskytovatelé internetu

Když čtu vyjádření, která obhajují nutnost uchovávat a případně sdílet spoustu detailních dat, občas ve mně roste pocit, že si ti nahoře neuvědomují, co to znamená pro nás, obyčejné uživatele internetu. Jistě, argumentuje se národní bezpečností a vyšší efektivitou při vyšetřování trestných činů. Ale existují i scénáře, kdy by stačilo zaměřit se cíleně na skutečně podezřelé aktivity a nepotřebujeme proto zbytečně skenovat všechny.

Navíc je tu otázka, zda si internetový poskytovatelé vůbec přejí mít na bedrech takovou míru zodpovědnosti. Čím větší objem dat se shromažďuje, tím náročnější je jeho zabezpečení, zpracování a případná komunikace s úřady. Kromě toho se ničí i důvěra uživatelů, kteří si najednou musí rozmyslet, jestli internet využívají svobodně, nebo zda jdou zrovna „na kobereček“ ve virtuálním světě.

Proč se téměř 98 % lidí cítí ohroženo

Z různých anket a ohlasů vyplývá, že většina uživatelů (podle některých zdrojů až 98 %) nevnímá zpřísnění dohledu jako správnou cestu. Vysvětluju si to tak, že lidé prostě nechtějí, aby jim někdo koukal do soukromí. Představte si, že byste měli doma kameru, která běží nepřetržitě, protože se jednou může stát, že byste spáchali něco nezákonného. Pro mě je to úplně stejná analogie.

Vyšetřit zločin je důležité, ale odrazovat zbytek populace plošným monitorováním mi přijde špatné. Stejně jako je právo na fyzické soukromí, mělo by být stejně chráněné i právo na digitální soukromí.

Moje rada: Nenechat se zaskočit a aktivně se chránit

Mnoho lidí se ptá, co mohou dělat, aby minimalizovali riziko šmírování. Já doporučuji především:

1. Pořídit si kvalitní VPN – klíčová záležitost pro šifrování, bezpečnost a vaše soukromí na internetu. (NordVPN, ExpressVPN, CyberGhost, SurfShark, IP Vanish atd atd).
2. Používat bezpečné prohlížeče a pluginy – blokátory reklam, trackovacích kódů a podobně. (Brave, Vivaldi atd)
3. Rozmyslet si, co sdílím online – sociální sítě jsou užitečné, ale taky poměrně dost hladové, co se týče sběru osobních dat. (Jednoduše přemýšel co tam sdílím)
4. Zkoumat informace o tom, jak se mění legislativa – je dobré vědět, jaká nařízení se mohou dotknout našeho internetového života. (Nový zákon by měl platit od poloviny letošního roku).

Věřím, že když se dost lidí ozve a aktivně se chrání, nezbude zodpovědným institucím nic jiného než hledat vyváženější přístup.

Závěrečné zamyšlení: Nechci se vzdát online svobody!

Nakonec nejde jen o nějaké naladění vůči státu. Je to otázka principu a zásadovosti. Pokud máme internet považovat za otevřené a bezpečné místo, musí v něm zůstat prostor pro soukromí a osobní hranice. Vládní snahy o rozšíření dohledu se s tím bohužel neslučují, takže jim dávám jasnou stopku.

Spoléhám na VPN a další nástroje, abych si ochránil soukromí, protože věřím, že na takové věci mám právo. A tímto vyjadřuji i postoj dalším lidem, kteří sdílejí mé obavy. Nejsme anonymní „bezejmenná“ masa, kterou si lze kdykoli prověřovat.

Jsme jednotlivci se svými právy, a dokud to bude možné, budu dělat maximum pro to, aby mi nikdo nelezl do soukromého digitálního prostoru.

PS: Tahle krátká reakce navazuje na tři dnešní články (zdroje: iDNES.cz, SeznamZprávy.cz, iRozhlas.cz), které všechny upozorňují na nové snahy o plošné sledování uživatelů. Když jsem je pročítal, uvědomil jsem si, jak vážně tyto změny mohou zasahovat do každodenního soukromí každého z nás – a proto jsem chtěl vyjádřit svůj jasný nesouhlas s tímhle trendem!

Vaše komentáře

Přispějte svým komentářem

Myslíte si, že je fajn aby nás všechny stát atd sledovali kde, co děláme a proč na webech či internetu?