Apollo 13 bylo sedmým pilotovaným letem v rámci programu Apollo a jeho hlavním cílem bylo přistání v oblasti Fra Mauro na povrchu Měsíce. Předcházely mu dvě úspěšné mise, Apollo 11 a Apollo 12, kdy se lidé poprvé dotkli povrchu našeho přirozeného satelitu. Mělo jít o třetí přistání, ale místo toho se z Apolla 13 stal symbol lidské houževnatosti, týmové spolupráce a technické improvizace, když během letu došlo k vážné havárii.

Výbuch jedné z kyslíkových nádrží způsobil kritické poškození lodi a astronauti byli donuceni bojovat o přežití.

Příprava na misi Apollo 13: Pečlivě vybraná posádka

Když NASA plánovala misi Apollo 13, nebylo pochyb o tom, že její posádka bude zkušená a dobře připravená. Jim Lovell, který byl vybrán jako velitel, byl jedním z nejzkušenějších astronautů. Již dříve absolvoval lety na Gemini 7, Gemini 12 a Apollo 8, kdy byl součástí první posádky, která obletěla Měsíc. Byl to jeden z těch astronautů, na které se NASA vždy mohla spolehnout.

Fred Haise, pilot lunárního modulu, byl na své první misi, ale jeho inženýrské znalosti a technické schopnosti z něj činily ideálního kandidáta na tuto roli. Původní posádku doplňoval Thomas Mattingly jako pilot velitelského modulu. Mattinglyho však nahradil John Swigert týden před startem poté, co Mattingly byl vystaven riziku nákazy zarděnkami.

Tato nečekaná změna znamenala, že posádka neletěla s Mattinglym, ale s méně zkušeným Swigertem, což však nakonec nemělo zásadní vliv na úspěch mise.

Start mise Apollo 13: Všechno vypadalo normálně

Start Apolla 13 11. dubna 1970 z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě proběhl hladce. Raketa Saturn V, nejsilnější nosič, který kdy byl postaven, odvedla svou práci na jedničku a vynesla Apollo 13 na oběžnou dráhu kolem Země. Odtud následovalo přepnutí na translunární dráhu – cestu, která měla posádku dopravit k Měsíci.

Koukni...  Starlink: 3 miliony uživatelů ve 100 zemích

Prvních 30 hodin letu probíhalo naprosto normálně. Posádka prováděla rutinní operace, kontrolovala systémy a připravovala se na přistání v oblasti Fra Mauro. Apollo 13 bylo na hybridní dráze, což znamenalo, že neletělo po tzv. bezpečné translunární dráze, která by při selhání motorů automaticky přivedla loď zpět na Zemi.

Vše se zdálo být na cestě k úspěchu, dokud se ve 55. hodině letu nestalo něco, co nikdo neočekával.

Výbuch kyslíkové nádrže: Zvrat v misi

Ve 55:52 hodin po startu se vše změnilo. Když posádka podle pokynů řídicího střediska provedla rutinní promíchávání kapalného kyslíku v nádržích, došlo k výbuchu v kyslíkové nádrži č. 2. Tento výbuch způsobil vážné poškození servisního modulu, který zajišťoval životní podmínky na palubě lodi.

Výbuch roztrhl hliníkový plášť a došlo ke ztrátě kyslíku i energie, která byla klíčová nejen pro dýchání astronautů, ale také pro výrobu elektřiny a vody. Palivové články, které byly závislé na kyslíku, začaly selhávat a posádka si uvědomila, že je situace mnohem vážnější, než se zprvu zdálo.

Byl to John Swigert, kdo ohlásil řídicímu středisku větu, která se stala ikonickou: „Houston, máme problém.“ Přestože původní znění hlášky bylo „Houston, we’ve had a problem,“ tato slova se stala symbolem nečekaných krizí a improvizace ve vesmírných misích.

Kritická situace: Omezené zdroje a nutnost improvizace

Jakmile se plně pochopilo, co se stalo, začal závod s časem. Řídicí středisko v Houstonu a posádka Apolla 13 museli najít způsob, jak se vrátit zpět na Zemi. Bez kyslíku nemohly fungovat palivové články, které dodávaly elektřinu a vodu.

Velitelský modul Odyssey měl sice záložní baterie a kyslíkovou nádrž, tyto zásoby však byly určeny pouze pro závěrečnou fázi sestupu atmosférou při návratu na Zemi.

Řešení bylo najít v lunárním modulu Aquarius, který měl sloužit k přistání na Měsíci. Aquarius měl vlastní zásoby kyslíku, vody a elektřiny, a přestože byl navržen pouze pro dvě osoby a pro dvoudenní pobyt na povrchu Měsíce, nyní se měl stát záchranným člunem pro celou tříčlennou posádku po dobu čtyř dnů.

Problémem však nebyla jen energie a kyslík. Když se posádka přesunula do lunárního modulu, začala stoupat hladina oxidu uhličitého. Filtry lunárního modulu byly dimenzovány na dva lidi a jejich kapacita nestačila. NASA ale přišla s neuvěřitelným řešením – technici na Zemi navrhli improvizovaný adaptér, který umožnil použít filtry z velitelského modulu.

Koukni...  Záhady vesmíru: Co se skrývá za černými dírami a mimozemským životem?

S pomocí obyčejných předmětů, jako jsou ponožky, plastové obaly a lepicí páska, posádka sestrojila funkční filtr, který je udržel naživu.

Navigace a korekční zážeh PC+2 burn

Přestože lunární modul poskytoval zásoby kyslíku a elektřiny, stále nebyl dostatečný pro bezpečný návrat na Zemi. Loď se navíc začala odchylovat od své dráhy, což znamenalo, že musel být proveden korekční zážeh motorů. Tento manévr, známý jako PC+2 burn, měl za úkol dostat Apollo 13 zpět na bezpečnou translunární dráhu.

Navigace byla obrovskou výzvou, protože většina systémů byla vypnuta, aby se šetřila energie. Posádka musela provést zážeh manuálně, přičemž se orientovali pomocí základních vizuálních pomůcek, například pohledem na hranici mezi dnem a nocí na Zemi. Úspěch tohoto manévru byl klíčový pro jejich bezpečný návrat.

Grafické znázornění trajektorie mise Apollo 13, včetně klíčových momentů letu od startu, přes explozi, průlet kolem Měsíce až po bezpečný návrat na Zemi.
Trajektorie mise Apollo 13

Návrat do atmosféry: Poslední kritické momenty

Jedním z posledních a zároveň nejnebezpečnějších úkolů bylo připravit velitelský modul na návrat do zemské atmosféry. Předtím bylo nutné odhodit jak servisní modul, tak lunární modul. Až v této fázi posádka poprvé spatřila rozsah poškození servisního modulu, který byl výbuchem téměř roztrhán.

Trhlina vedla až k hlavnímu motoru, což potvrdilo, že rozhodnutí nepoužít ho pro návrat bylo správné.

V této fázi přetrvávaly dvě hlavní hrozby. První byla možnost, že výbuch poškodil tepelný štít velitelského modulu, který chránil loď před žárem při vstupu do atmosféry. Druhá hrozba spočívala v tom, že systém brzdicích padáků, který byl dlouho vystaven extrémně nízkým teplotám, selže.

Ve chvíli, kdy Apollo 13 vstoupilo do atmosféry, došlo k očekávanému výpadku spojení s řídicím střediskem, který trval čtyři minuty. Tato fáze byla plná napětí, protože nikdo netušil, zda tepelný štít přežije žár. Když se po čtyřech minutách spojení obnovilo, mohli všichni zúčastnění oslavit vítězství.

Přistání Apolla 13 v Tichém oceánu a závěr mise

17. dubna 1970 přistálo Apollo 13 bezpečně v Tichém oceánu, nedaleko od Americké Samoy. Posádka byla vyzvednuta záchrannou lodí USS Iwo Jima a po několika dnech byla převezena zpět do USA, kde je čekalo nadšené přivítání.

Koukni...  Havárie raketoplánu Columbia

Vyšetřování nehody Apollo 13: Kde se stala chyba?

Po návratu na Zemi byla zahájena důkladná analýza nehody. Vyšetřování odhalilo, že příčinou výbuchu kyslíkové nádrže č. 2 byla kombinace výrobních a testovacích chyb. Nádrž byla poškozena již při přípravách Apolla 10, kdy došlo k jejímu pádu, ale žádné viditelné závady nebyly objeveny.

Problémem bylo také přehřátí termostatu, který měl regulovat teplotu uvnitř nádrže. Přehřátí způsobilo zkrat, který vyústil ve výbuch.

Na základě této nehody NASA provedla několik klíčových úprav ve výbavě pro budoucí mise Apollo, aby se podobná situace již neopakovala. Mezi tyto změny patřilo:

  • Přidání další kryogenní kyslíkové nádrže, kterou bylo možné izolovat pro použití posádkou.
  • Odstranění větráků a vodičů z kyslíkových nádrží.
  • Úprava termostatů a výměna topných trubek v kyslíkových nádržích.
  • Přidání 400-ampérové baterie do sestupového stupně lunárního modulu.
  • Zavedení vodních zásobníků pro velitelský modul, aby byla zajištěna dostatečná zásoba vody pro chlazení přístrojů.

Osudy posádky Apollo 13 po misi

Mise Apollo 13 zanechala hluboké stopy na všech členech posádky. Fred Haise, který během letu trpěl infekcí ledvin, se zotavil a byl připraven na další misi Apollo 19, která však byla zrušena kvůli rozpočtovým škrtům NASA.

John Swigert se po svém návratu věnoval politické kariéře a v roce 1982 byl zvolen do amerického Kongresu za stát Colorado. Během kampaně mu však byla diagnostikována rakovina kostí a Swigert zemřel předtím, než mohl složit přísahu.

Jim Lovell, velitel Apolla 13, spolu s novinářem Jeffrey Klugerem napsal knihu “Lost Moon”, která se stala základem pro slavný film Apollo 13 (1995), ve kterém hrál Tom Hanks roli Jima Lovella. Film získal dvě Oscary a stal se jedním z nejznámějších filmů o vesmírných misích.

Závěr: Apollo 13 jako symbol lidské vynalézavosti

Ačkoli Apollo 13 nesplnilo svůj hlavní cíl – přistání na Měsíci – stalo se jedním z nejslavnějších vesmírných letů v historii. Tento let ukázal, že lidská vynalézavost, týmová spolupráce a technická improvizace mohou překonat i ty největší výzvy.

Apollo 13 se stalo symbolem houževnatosti a odhodlání astronautů a inženýrů NASA, kteří dokázali z nemožné situace vytvořit triumf.

Tento příběh zůstane navždy v paměti nejen pro technické detaily a výzvy, ale také pro to, co dokáže lidská mysl, když se spojí s touhou přežít a uspět.

SkvěléČesko.cz

Vaše komentáře

Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.


Přispějte svým komentářem k článku