Základní škola v 80. letech vs. dnešek: Kdo to má lehčí? 🏫

Když jsem chodil na základní školu v 80. letech, svět vypadal úplně jinak než dnes. A to se netýká jen technologií, které jsme tenkrát vůbec neznali. Rodiče chodili jednou nebo dvakrát do roka na rodičovské schůzky, a pokud jste měli něco špatně, dostali jste poznámku do žákovské knížky a k tomu i sodu doma od rodičů.

To bylo vše. Nikdo neřešil každou drobnost. Dnes je to jiné. Máme nekonečné chaty, školní aplikace a neustálý proud informací, kde se řeší každá prkotina. A někdy to může působit, že rodiče, učitelé i děti jsou tím zahlceni. Kde se to bere? Jak jsme se dostali do situace, kde každá drobnost potřebuje speciální pozornost?

Škola v 80. letech: Jednoduchost a jasná pravidla

Začneme tím, jak to vypadalo tehdy. V 80. letech nebylo tolik formální komunikace mezi školou a rodiči. Na to byly rodičovské schůzky, které se konaly maximálně dvakrát za školní rok. Když bylo potřeba něco vyřešit, dostali jsme poznámku do žákovské knížky. Tam se řešily průšvihy, ale menší věci prostě vyšuměly.

Nikoho nenapadlo volat rodiče kvůli tomu, že si Pepík zapomněl pravítko, nebo že Anička má v lavici bonbony. Proč by to také někdo řešil? Rodiče měli své starosti a děti své povinnosti.

Myslím, že tohle mělo obrovskou výhodu. Děti byly více samostatné a učily se zodpovědnosti. Zapomněli jste si věci na tělocvik? Měli jste smůlu a dostali poznámku. Ale nikdo kvůli tomu nepsal rodičům SMS nebo mail, aby věděli, že je něco v nepořádku. Učitelé měli více autority, protože když něco řekli, bylo to tak. A rodiče věřili, že škola si své záležitosti vyřeší bez jejich neustálé asistence.

Současná škola: Chaty, e-maily a neustálá komunikace

Dnes je situace diametrálně odlišná. Rodiče jsou s učiteli v kontaktu přes různé komunikační aplikace jako WhatsApp, Bakaláři atd. A co se děje? Neustále se řeší každá prkotina. Zapomněl si dítě doma svačinu? Rodiče dostanou zprávu. Přineslo dítě místo pastelky fixu? Opět zpráva.

V podstatě každá drobnost, která by dříve nikoho nezajímala, se teď okamžitě probírá na chatovacích skupinách rodičů a učitelů.

Někteří rodiče se díky tomu cítí více zapojení do školního života svých dětí, což není vyloženě špatně. Ale na druhou stranu je to i neskutečně vyčerpávající. Neustálé notifikace na telefonu, kdy každá maličkost vypadá jako problém, který je potřeba okamžitě řešit, vytváří dojem, že nic nemůže být přehlédnuto. Ale proč? Proč najednou potřebujeme takovou kontrolu?

Technologie a její vliv na školství

Nástup chytrých telefonů a internetových aplikací změnil způsob, jakým komunikujeme – nejen mezi sebou, ale i mezi rodiči, dětmi a učiteli. Už si neumíme představit svět bez okamžitého sdílení informací.

Školní chaty jsou dobrým příkladem toho, jak technologie změnila náš přístup ke komunikaci. Zatímco dříve byla každá informace pečlivě zvážena a sdělena pouze tehdy, když to bylo opravdu nutné, dnes je každá drobnost sdílena ihned.

Je to samozřejmě skvělé, pokud jde o důležité věci – například když se dítě ztratí nebo má vážný problém. Ale postupem času jsme si zvykli posílat zprávy o každé malichernosti. A tady nastává ten problém. Jakmile je každý okamžik sdílen a každá situace analyzována, přicházíme o schopnost filtrovat důležité od zbytečného.

Záplava informací a rodičovská úzkost

Dalším problémem je, že tato neustálá komunikace může zvyšovat úzkost rodičů. Neustálé notifikace a zprávy o tom, co se děje ve škole, vytvářejí tlak. Rodiče mají pocit, že musí být neustále zapojeni a řešit i ty nejmenší problémy.

Tím však riskujeme, že děti přestanou být samostatné, protože vždycky budou vědět, že jejich rodiče mohou zasáhnout a vyřešit situaci za ně.

V 80. letech si děti musely poradit samy. Byla to součást života. Když něco zkazily nebo zapomněly, musely se naučit, jak se s tím vypořádat. Dnes však mnoho rodičů zařídí, aby jejich dítě nikdy nezažilo ani tu nejmenší frustraci. To má neblahé důsledky, protože děti se neučí, jak řešit problémy samostatně, a tím se snižuje jejich schopnost zodpovědnosti.

Zajímavá data: Kolik času tráví rodiče v kontaktu se školou dnes?

Podle některých studií rodiče dnešních dětí tráví více času komunikací se školou než kdykoliv dříve. Zatímco dříve se rodiče setkávali s učiteli jen při zvláštních příležitostech, dnes jsou často v kontaktu denně.

Statistiky ukazují, že průměrný rodič základní školáků stráví týdně až dvě hodiny čtením a odpovídáním na zprávy týkající se školních záležitostí. To je nárůst o více než 300 % oproti 80. letům, kdy většina rodičů řešila školu jen při rodičovských schůzkách.

Vliv na děti

Myslíte si, že to ovlivňuje děti? Ano, a zásadně. Děti dnes vědí, že jejich rodiče jsou neustále v obraze a že jakýkoli problém může být okamžitě řešen. Ztrácí tím pocit zodpovědnosti. Když něco nefunguje, mohou se spolehnout na to, že někdo jiný problém vyřeší za ně.

Děti dříve věděly, že zapomenutá žákovská nebo špatná známka bude oznámena až při příští návštěvě rodičů ve škole. Teď mají rodiče detailní přehled každý den.

Tato neustálá kontrola a komunikace může být dobrá v případě vážných problémů, ale v mnoha případech vede k tomu, že děti se méně učí, jak zvládat drobné nepříjemnosti. Jak se říká, je lepší se poučit z malých chyb, než aby se někdo staral o každý krok.

Závěr: Je to opravdu na palici?

Když se ohlédnu zpět do 80. let, mám pocit, že tehdy byla škola přehlednější a jednodušší – pro nás děti i pro rodiče. Méně informací a méně komunikace rozhodně neznamenalo horší výsledky. Naopak, učilo nás to zodpovědnosti a samostatnosti.

Dnes se každá maličkost řeší hned a detailně, často na úkor většího obrazu.

Samozřejmě, že technologie přinesly mnoho výhod, které si dnes nedokážeme představit bez každodenního využívání. Ale zároveň je na místě se zamyslet, jestli to někdy nepřeháníme. Potřebujeme opravdu vědět o každé drobnosti, která se děje ve škole? Není lepší nechat děti, aby si vyřešily malé problémy samy?

Častokrát je nejlepší dát věcem volný průběh a dovolit dětem, aby se samy naučily zvládat situace, které pro ně nejsou příjemné. Možná bychom měli zvolnit a dát si pozor, aby z každého zapomenutého úkolu nevznikl neustálý stres pro všechny zúčastněné.

Trochu té „oldschoolové“ přísnosti a nezávislosti by nám dnes rozhodně neškodilo.

Vaše komentáře

Přispějte svým komentářem