Fascinující Mount Everest: Nejvyšší hora světa

Mount Everest, s výškou 8 849 metrů, je nejvyšší horou na světě. Nachází se na hřebeni Velkých Himálají v jižní Asii na hranici mezi Nepálem a Tibetem, autonomní oblastí Číny, na souřadnicích 27°59′ N 86°56′ E. Mám rád dokumenty o horách jako je zrovna Mount Everest či K2 a vždy jsem toužil dozvědět se více o této ikonické hoře a jejích mnoha tajemstvích.

Nyní se pokusím poskytnout vám komplexní přehled o Mount Everestu, od jeho historie a názvů, přes geografické a geologické aspekty, až po fascinující příběhy expedic a nepostradatelnou roli šerpů.

1. Historie a název Mount Everest

Mount Everest je známý pod různými názvy v různých kulturách. V tibetštině se nazývá Chomolungma, což znamená “Bohyně matka světa” nebo “Bohyně údolí”. V sanskrtu a nepálštině je známý jako Sagarmatha, což znamená “Vrchol nebes”. Jeho identita jako nejvyššího bodu na povrchu Země byla uznána až v roce 1852, kdy to potvrdil vládní Průzkum Indie.

V roce 1865 byla hora přejmenována na počest britského geodeta Sira George Everesta, který byl generálním zeměměřičem Indie v letech 1830 až 1843. Podle etymologických zdrojů je jméno hory často nesprávně vyslovováno jako “Ever-est” nebo “Ev-rest”, přestože správná výslovnost příjmení Sira George Everesta je “EVE-rest“.

2. První úspěšné výstupy na Everest

Prvními zaznamenanými lidmi, kteří vystoupili na Everest, byli Edmund Hillary z Nového Zélandu a jeho tibetský průvodce Tenzing Norgay v roce 1953. Tento úspěch byl výsledkem mnohaletého úsilí a několika neúspěšných pokusů jiných expedic.

Tento výstup se stal historickým mezníkem a inspiroval mnoho dalších horolezců k pokusu o zdolání tohoto vrcholu.

3. Spekulace o výšce Mount Everestu

Výška Everestu byla vždy předmětem sporů kvůli variacím ve sněhové hladině, gravitačním odchylkám a lomu světla. Hodnota 8 848 metrů, plus mínus zlomek, byla stanovena Průzkumem Indie mezi lety 1952 a 1954 a stala se široce přijímanou. Tento údaj byl používán většinou výzkumníků, mapovacích agentur a vydavatelů až do roku 1999.

V roce 1975 čínský průzkum získal hodnotu 8 848,11 metru a italský průzkum v roce 1987, využívající satelitní měřicí techniky, získal hodnotu 8 872 metrů, ale metodologie byla zpochybněna. Další italský průzkum v roce 1992 pomocí GPS a laserové měřicí technologie dosáhl hodnoty 8 846 metrů po odečtení 2 metry ledu a sněhu na vrcholu, ale metodika byla opět zpochybněna.

V roce 1999 americký průzkum sponzorovaný National Geographic Society a dalšími organizacemi provedl přesná měření pomocí GPS zařízení. Jejich zjištění 8 850 metrů, plus mínus 2 metry, bylo přijato společností a různými odborníky na geodezii a kartografii.

V roce 2005 čínská expedice využila radar pronikající ledem v kombinaci s GPS zařízeními a stanovila “kamennou výšku” na 8 844,43 metru, což bylo uznáno pouze Čínou. V prosinci 2020 Čína a Nepál společně vyhlásily, že výška Everestu je 8 848,86 metru.

4. Fyzické vlastnosti Mount Everestu

Geologie a reliéf

Himalájské pohoří bylo vytlačeno vzhůru tektonickou činností, když se Indická deska pohybovala na sever a byla podsouvána (stlačena dolů) pod Eurasijskou desku po srážce těchto dvou desek před zhruba 40 až 50 miliony let. Himaláje samy začaly stoupat před asi 25 až 30 miliony lety a Velké Himaláje začaly nabývat svého současného tvaru během pleistocénu (před asi 2,6 miliony až 11 700 lety).

Everest a jeho okolní vrcholy jsou součástí velkého horského masivu, který tvoří ohnisko této tektonické činnosti ve Velkých Himalájích.

Everest je složen z několika vrstev hornin, které jsou složeny zpět na sebe (nappes). Horniny v nižších nadmořských výškách hory sestávají z metamorfních ruly a svorů, na kterých jsou vrstvy vyvřelých granitů.

Ve vyšších nadmořských výškách se nacházejí sedimentární horniny mořského původu (pozůstatky starověkého dna Tethyského moře, které se uzavřelo po srážce desek). Výrazný je žlutý pás, vápenec, který je viditelný těsně pod vrcholem pyramidy.

Everest má tvar třístranné pyramidy. Tři obecně ploché roviny tvořící boky se nazývají stěny a linie, kde se dvě stěny setkávají, se nazývá hřeben.

Severní stěna se tyčí nad Tibetem a je ohraničena severním hřebenem (který se setkává s severovýchodním hřebenem) a západním hřebenem – klíčové rysy této strany hory zahrnují Velký a Hornbeinův kuloár (strmé rokle) a Severní sedlo na začátku severního hřebene.

Jihozápadní stěna se tyčí nad Nepálem a je ohraničena západním a jihovýchodním hřebenem – výrazné rysy na této straně zahrnují Jižní sedlo (na začátku jihovýchodního hřebene) a ledopád Khumbu, což je změť velkých ledových bloků, které byly dlouho děsivou výzvou pro horolezce.

Východní stěna (nebo Kangshung) se také tyčí nad Tibetem a je ohraničena jihovýchodním a severovýchodním hřebenem.

Ledovce na Everestu

Ledovce pokrývají svahy Everestu až k jeho základně. Jednotlivé ledovce obklopující horu jsou Kangshungský ledovec na východě; východní, centrální a západní Rongbuk (Rongpu) ledovce na severu a severozápadě; Pumori ledovec na severozápadě; a Khumbu ledovec na západě a jihu, který je napájen ledovým ložem Západního Cwmu, uzavřeného údolí ledu mezi Everestem a Lhotse-Nuptse hřebenem na jihu.

Ledovcová činnost byla hlavní silou za těžkou a nepřetržitou erozí Everestu a dalších vysokých himálajských vrcholů.

Přítoky Everestu se rozkládají na jihozápad, sever a východ. Khumbu ledovec taje do Lobujya (Lobuche) řeky v Nepálu, která teče na jih jako Imja řeka až k jejímu soutoku s řekou Dudh Kosi.

V Tibetu pramení Rong řeka z Pumori a Rongbuk ledovců a Kama řeka z Kangshung ledovce: obě tečou do řeky Arun, která protéká Himálajem do Nepálu. Údolí řek Rong, Dudh Kosi a Kama tvoří severní, jižní a východní přístupové cesty na vrchol.

Počasí Mout Everest

Klima Everestu je vždy nepřátelské vůči živým organismům. Průměrná teplota ve dne (v červenci) je na vrcholu pouze kolem -19 °C.

V lednu, nejchladnějším měsíci, průměrné teploty na vrcholu klesají na -36 °C a mohou klesnout až na -60 °C. Bouře mohou přijít náhle a teploty mohou neočekávaně klesnout. Vrchol Everestu je tak vysoko, že dosahuje dolní hranice větrných proudů, a může být bičován vytrvalými větry o rychlosti více než 160 km/h.

Srážky padají jako sníh během letního monzunu (pozdní květen až polovina září). Riziko omrzlin pro horolezce na Everestu je extrémně vysoké.

5. Sherpové: neodmyslitelní průvodci

Sherpové jsou etnická skupina žijící v údolích kolem Everestu. Často se používají jako průvodci pro horolezce díky jejich neocenitelným zkušenostem a znalostem horolezectví. Jejich tradiční životní styl zahrnuje zemědělství, pastvu a obchod, ale také poskytování logistické podpory horolezcům. Bez jejich pomoci by většina výstupů na Everest nebyla možná.

Sherpové tradičně považovali Himaláje za posvátné – budovali buddhistické kláštery na jejich úpatí, umisťovali modlitební vlajky na svahy a zakládali svatyně pro divokou zvěř v údolích, která zahrnovala pižmové jelínky, monalí bažanty a himálajské křepelky. Bohové a démoni byli považováni za obyvatele vysokých vrcholů, a tak Sherpové tradičně na hory nelezli.

Nicméně, počínaje britskými expedicemi na počátku 20. století, začala být k dispozici práce v oblasti průzkumu a nosičství. Postupně se respekt a odměna získaná při horolezectví staly atraktivními pro Sherpy, kteří byli tak dobře přizpůsobeni vysokým nadmořským výškám, že byli schopni nést velké náklady na dlouhé vzdálenosti.

Přestože Sherpové a další horské národy (název Sherpa byl používán – chybně – pro všechny nosiče) obvykle překonávali své zahraniční klienty, obvykle hráli podřadnou roli v expedicích – jen zřídka bylo jejich jméno spojeno s průkopnickou cestou na Everest.

Příliv zahraničních horolezců – a v mnohem větším počtu turistů – dramaticky změnil život Sherpů, protože jejich živobytí se stále více stávalo závislým na těchto horolezeckých expedicích.

6. Výstupy a expedice na Mount Everest

Výstup na Everest je populární, ale velmi nebezpečný akt. Vyžaduje zkušenosti, dobré zdraví, kvalitní vybavení a zkušeného nepálského průvodce. Hlavními hrozbami jsou laviny, špatné počasí a nedostatek kyslíku ve vysokých nadmořských výškách.

Zóna nad 8 000 metrů, známá jako “zóna smrti“, je zvláště nebezpečná kvůli nízké hladině kyslíku, což může vést k výškové nemoci a otokům mozku.

Výstupy na Everest mají dlouhou historii plnou úspěchů, tragédií a neustálého posouvání lidských hranic. Kromě legendárního výstupu Hillaryho a Norgaye v roce 1953 existuje mnoho dalších významných expedic, které přispěly k bohaté historii horolezectví na této ikonické hoře.

Každá expedice přináší nové příběhy o odvaze, odhodlání a někdy i zoufalství.

Expedice před Hillarym a Norgayem

I když první úspěšný výstup na Everest proběhl až v roce 1953, byly tu mnohé pokusy již předtím. První zaznamenané expedice se uskutečnily ve 20. letech 20. století. V roce 1921 britská expedice provedla průzkum severní strany Everestu a v roce 1922 se uskutečnil první pokus o výstup.

Expedice vedená Charlesem Granville Bruce dosáhla výšky 8 320 metrů předtím, než byla zastavena lavinou, která zabila sedm šerpů. V roce 1924 se George Mallory a Andrew Irvine pokusili o vrchol, ale zmizeli a jejich osud zůstává jednou z největších záhad horolezectví.

Malloryho tělo bylo nalezeno až v roce 1999, ale není jisté, zda dosáhli vrcholu před svou smrtí.

Edmund Hillary a Tenzing Norgay (1953)

Výstup Hillaryho a Norgaye v roce 1953 byl významným mezníkem v historii horolezectví. Po mnoha neúspěšných pokusech různých expedic konečně dosáhli vrcholu 29. května 1953.

Tento úspěch byl obrovským krokem vpřed a otevřel cestu dalším horolezcům, kteří snili o zdolání nejvyšší hory světa. Hillary a Norgay se stali mezinárodními hrdiny a jejich výstup inspiroval nespočet dalších dobrodruhů.

Významné výstupy po Hillarym a Norgayem

Po úspěchu Hillaryho a Norgaye následovalo mnoho dalších významných výstupů a expedic. V roce 1963 se Američané Jim Whittaker a Nawang Gombu stali prvními Američany, kteří dosáhli vrcholu.

V roce 1975 se Junko Tabei z Japonska stala první ženou, která dosáhla vrcholu Everestu. V roce 1978 Reinhold Messner a Peter Habeler dosáhli vrcholu bez použití doplňkového kyslíku, což bylo považováno za téměř nemožné vzhledem k extrémním podmínkám na vrcholu hory.

Současné expedice na Everest a výzvy

Výstup na Everest se od doby Hillaryho a Norgaye dramaticky změnil. Moderní technologie, vylepšené vybavení a lepší logistická podpora umožnily více lidem než kdy předtím pokusit se o výstup. Nicméně s rostoucím počtem horolezců přicházejí nové výzvy, jako jsou přeplněné trasy, environmentální dopady a nebezpečí pro životy šerpů a horolezců.

7. Environmentální otázky

Odpady a znečištění Mount Everestu

Rostoucí počet expedic na Everest vedl k významnému environmentálnímu problému – odpadu. Hory jsou nyní posety zbytky expedic, včetně kyslíkových lahví, stanů, konzerv a lidského odpadu. Několik iniciativ, včetně expedic Eco Everest, se snaží tento problém řešit tím, že organizují úklidové akce a vybízejí horolezce k odpovědnému chování.

Klimatické změny

Klimatické změny mají také významný dopad na Everest. Tání ledovců a změny v sněhových podmínkách ovlivňují bezpečnost a dostupnost hory. Ledopád Khumbu, který je klíčovým místem na trase k vrcholu, se stal nestabilnějším a nebezpečnějším.

Tyto změny představují nové výzvy pro horolezce a vyžadují adaptaci a nové přístupy k horolezectví na Everestu.

8. Lidské faktory

Život v oblasti Everestu

Mount Everest je tak vysoký a jeho klima tak drsné, že není schopen podporovat trvalé lidské osídlení. Údolí pod horou jsou však obývána tibetsky mluvícími obyvateli, z nichž nejvýznamnější jsou Sherpové.

Tradičně zemědělský lid s omezenými možnostmi pěstování se Sherpové po generace živili obchodem a vedli polonomádský životní styl.

V létě pásli dobytek až ve výškách kolem 4 880 metrů, zatímco v zimě se uchylovali na nižší výšky na chráněných svazích a podél říčních břehů.

Náboženské a kulturní aspekty Mount Everestu

Život v blízkosti nejvyšších hor světa vedl Sherpy k tomu, že Himaláje považovali za posvátné. Stavěli buddhistické kláštery na jejich úpatí, umisťovali modlitební vlajky na svahy a zakládali svatyně pro divokou zvěř v údolích. Bohové a démoni byli považováni za obyvatele vysokých vrcholů, a tak Sherpové tradičně na hory nelezli.

9. Smrt a nebezpečí Mount Everest

Mount Everest je nejen nejvyšší, ale i jednou z nejnebezpečnějších hor světa. Od prvních pokusů o výstup zahynulo na jeho svazích více než 300 lidí. Mezi hlavní příčiny úmrtí patří laviny, pády, extrémní počasí, vyčerpání a výšková nemoc.

V roce 1996 došlo k jedné z nejtragičtějších nehod v historii Everestu, kdy během jednoho dne zahynulo osm horolezců v důsledku náhlé bouře. Tato událost byla podrobně popsána v knize „Into Thin Air“ od Jona Krakauera a později zfilmována.

Zajímavosti

• Mount Everest se neustále mění. Každý rok se pohybuje několik centimetrů na severovýchod a stoupá o zlomek centimetru kvůli tektonické činnosti.
• První oficiální měření výšky Everestu bylo provedeno v roce 1856 a ukázalo 8 840 metrů. Tato hodnota byla později revidována.
• V roce 2001 se Erik Weihenmayer stal prvním nevidomým člověkem, který dosáhl vrcholu Everestu.
• Nejdražší výpravy na Everest mohou stát až 100 000 USD, zatímco levnější expedice vyjdou na přibližně 30 000 USD.

10. Závěr

Mount Everest je mnohem víc než jen nejvyšší hora na světě. Je symbolem lidské odvahy, odhodlání a vytrvalosti. Jeho fascinující historie, kulturní význam a přírodní krása z něj činí místo, které nadále inspiruje a fascinuje lidi po celém světě.

I když výstup na Everest představuje obrovské výzvy a rizika, pro mnoho lidí zůstává snem, který stojí za to realizovat. Everest nás učí o síle přírody, lidském duchu a neustálém hledání dobrodružství.

Tento článek poskytuje jen můj základní přehled o Mount Everestu, ale jeho hluboké tajemství a příběhy se budou vyprávět ještě mnoho let.

Pokračujte v objevování a učte se o tomto fascinujícím místě, které se stalo ikonou lidského úsilí a přírodního divu.

Nejčastější dotazy

---

---

Vaše komentáře

---

Přispějte svým komentářem