Jo, výchova dětí je pořádná fuška a kolikrát to není žádná sranda. Ale co mě fakt dostává, jsou rodiče, kteří svoje děti trestají za něco, co ty děti ani nechápou. Jako fakt? Copak si neuvědomují, že tím jenom škodí a nic tím neřeší?
Obsah článku
Rodiče jako vzory
Už jste někdy slyšeli rodiče říkat věty jako: „Kde ses tohle naučil?“ nebo „Proč nemůžeš být jako tamten?“? To je prostě pecka. Děti se učí hlavně tím, že nás sledují. Od chvíle, kdy přijdou na svět, nasávají všechno, co děláme. Jak se chováme k sobě navzájem, jak vyjadřujeme lásku, jak hodnotíme jejich první pokusy o cokoli.
Děti nejsou slepé ani hluché. Pamatují si všechno a navíc si o tom vytvářejí vlastní názory. Mozek dítěte je od narození stejně výkonný jako ten náš, jen se neumí vyjádřit tak, jak bychom chtěli my dospělí. Pamatujte si to!
Proč vlastně tresty?
Mnoho lidí si myslí, že trest je ta nejlepší výchovná metoda. Proč? Protože sami byli takhle vychovaní. Věří, že když dítě něco neudělá správně, musí přijít trest, aby se to příště nestalo. Fyzické nebo psychické tresty jsou na denním pořádku. Ale upřímně, jak by se líbilo vám, kdyby vás někdo za každou chybu trestal? Ty děti si své rodiče nevybraly, a tak prostě musí snášet, co jim je dáno, ať se jim to líbí, nebo ne.
Důsledky trestání dětí
Většina trestů vůbec nefunguje. Spíš dítě přivedou do vzdoru nebo do pocitů lítosti. A co pak v dospělosti? Zvýšená agresivita, nízké sebevědomí, pocity méněcennosti. Každý člověk má v sobě touhu žít po svém, a když ho tresty nutí potlačovat přirozenost, je to cesta do pekel. Děti nejsou špatné od přírody. Špatné je dělají až ti, kteří je vychovávají.
Děti nepřemýšlejí nad svými činy. Prostě dělají, co je baví. Když do jejich přirozených projevů zasahují tresty, mozek si zapamatuje: „Pohyb je špatný, svobodný projev je nežádoucí, je lepší nedělat nic.“
Nebo: „Jít si po svém je nebezpečné, musím plnit příkazy, doma je vězení.“
A co když dítě vyjádří svůj názor a dostane za to trest? Naučí se, že je lepší mlčet.
Tresty, které nikdy nepoužívat
- Pár facek z ničeho nic
- Domácí vězení pořád dokola
- Tresty bez jasného důvodu a konce
- Bití z ničeho nic
- Psychické týrání
Když už tresty, tak jedině s pravidly
Abychom dětem nebrali sebevědomí, je dobré zavést něco jako „Domácí ústavu“ a pravidlo „3x a dost“. Každý v rodině bude vědět, co se od něj očekává a co se stane, když své povinnosti nesplní. Děti tak pocítí, že jsou s námi rovnocenné a nebudou mít potřebu utíkat. Navíc se naučí odpovědnosti za své činy a domácí atmosféra bude klidnější.
Na závěr
Nejdůležitější je být pro děti vzorem. Ne dokonalým, ale lidským. Děti budou sledovat, co děláme, a budou to napodobovat. Tak jim ukažme, jak bychom chtěli, aby se chovaly ony.
Vaše komentáře
Zatím nejsou žádné komentáře… Buďte první, kdo ho napíše.
