14 Nejvyšších hor světa: Od Everestu, K2 až po Šiša Pangmu ✅

Svět hor mě odjakživa fascinoval. Když sleduji dokumenty o expedicích na YouTube (například Marka Holečka s Tomášem atd.), často mě napadne, jak obrovská je odvaha a odhodlání těch, kteří se rozhodnou pokořit vrcholy, které doslova sahají k nebi. Nejvyšších 14 hor naší planety, všechny vyšší než 8000 metrů, jsou místem neuvěřitelných příběhů, tragédií i triumfů. Každá hora je jedinečná, s vlastními legendami, zajímavostmi a extrémními podmínkami.

Nejvyšší hory světa

Pojďme se podrobně podívat na čtrnáct osmitisícovek, jejich historii a zajímavosti. Tyto majestátní vrcholy jsou vrcholem lidských možností, kde přežití závisí na fyzické kondici, zkušenostech a troše štěstí.

---

1. Mount Everest (8848,86 m): Král všech hor

Mount Everest je vrchol, který fascinuje nejen horolezce, ale také geology, přírodovědce i širokou veřejnost. Když jsem poprvé viděl dokument o Everestu, bylo to, jako kdybych sledoval něco neskutečného – ta myšlenka, že lidé dokážou překonat přírodu a dostat se na místo, kde lidské tělo nemá šanci dlouhodobě přežít, mě ohromila.

Everest je nejen nejvyšší hora světa, ale také hora s největší kulturní a duchovní hodnotou pro místní obyvatele. Pro Nepálce je to Sagarmatha, „Hlava nebes“, a pro Tibeťany Qomolangma, „Matka světa“. Právě kulturní význam hory dodává výstupu další vrstvu – pro místní obyvatele, jako jsou Šerpové, je práce na expedicích nejen způsob obživy, ale i projev respektu k hoře samotné.

Historie výstupů na Everest

Prvovýstup Sira Edmunda Hillaryho a Tenzinga Norgaye v roce 1953 je dodnes považován za milník v dějinách horolezectví. Oba horolezci si museli poradit nejen s extrémní nadmořskou výškou, ale také s nedostatečným vybavením, které by dnes působilo zastarale. Hillary a Norgay použili tehdy revoluční kyslíkové systémy, bez kterých by výstup nebyl možný.

Od té doby Everest přitahuje stovky horolezců ročně, a to jak profesionálů, tak amatérů. Popularita výstupu však přinesla i řadu problémů. Například v posledních dekádách se Everest stal místem, kde často zůstávají odpadky, které expedice zanechávají za sebou. V roce 2019 musela nepálská vláda zahájit speciální program na vyčištění hory, při kterém bylo odvezeno více než 10 tun odpadu.

Zóna smrti: Extrémní podmínky na vrcholu světa

Oblast nad 8000 metrů nad mořem se nazývá „Zóna smrti“ a právem. Lidské tělo zde začíná nevyhnutelně trpět, a to i v případě, že horolezec používá kyslíkový přístroj. Hladina kyslíku v těchto výškách klesá na pouhých 30 % oproti normálním podmínkám, což znamená, že tělo nemá dostatek kyslíku pro základní funkce.

Extrémní počasí, s teplotami klesajícími až na -60 °C a rychlostí větru přesahující 160 km/h, činí každý krok smrtelně nebezpečným. I drobná chyba může znamenat fatální následky. Oblíbená trasa přes South Col vyžaduje překonání několika klíčových úseků:

• Khumbu Icefall: Nestabilní ledovec s trhlinami, které se mohou kdykoliv zhroutit.
• Hillaryho výšvih: Strmý skalní úsek těsně pod vrcholem, který je pro mnoho horolezců nejtěžším místem celé cesty.
• Vrcholová pyramida: Poslední stovky metrů jsou neuvěřitelně strmé a vyčerpávající.

Rekordy a tragédie na Everestu

Kromě triumfů jsou s Mount Everestem spjaty i tragédie. Nejhorší sezóna v historii nastala v roce 1996, kdy během jedné bouře zahynulo 8 lidí. Tato událost inspirovala knihu „Vražedná výška“ od Jona Krakauera a film „Everest“. Další katastrofou byl rok 2014, kdy lavina zabila 16 Šerpů, a zemětřesení v roce 2015, které si vyžádalo desítky obětí.

Rekordy spojené s Everestem:

• Nejmladší horolezec: Jordan Romero, který dosáhl vrcholu v roce 2010 ve věku 13 let.
• Nejstarší horolezec: Yuichiro Miura, který zdolal Everest ve věku 80 let.
• Nejrychlejší výstup: Pemba Dorje Sherpa vystoupal na vrchol za neuvěřitelných 8 hodin a 10 minut.

Geologie a budoucnost Everestu

Everest je součástí himálajského pohoří, které vzniklo před 60 miliony lety srážkou indické a euroasijské tektonické desky. Tato kolize stále pokračuje, což způsobuje, že Everest roste přibližně o 4 mm ročně. To znamená, že v budoucnosti bude hora ještě vyšší.

Nepál a Čína se v posledních letech snaží regulovat počet horolezců a zavádějí přísnější pravidla pro udělování povolení. To je důležité nejen kvůli bezpečnosti, ale i ochraně životního prostředí.

---

2 K2 (8611 m): Divoká hora

Pokračujeme k druhé nejvyšší hoře světa, která má přezdívku „Divoká hora“. K2 si získala pověst jedné z nejtěžších hor, a to právem. Leží na hranici Pákistánu a Číny v pohoří Karakoram. Její strmé svahy a nestálé počasí z ní činí výzvu i pro ty nejzkušenější horolezce.

Historie výstupů na K2

První pokusy o výstup na K2 začaly už na počátku 20. století, ale až v roce 1954 se italské expedici podařilo dosáhnout vrcholu. Achille Compagnoni a Lino Lacedelli, dva členové týmu, se stali prvními lidmi, kteří stáli na vrcholu této obávané hory.

Přestože se od té doby podařilo K2 zdolat stovkám horolezců, její úmrtnost je stále vysoká. Každý čtvrtý, kdo se pokusí o výstup, na hoře zahyne. Prvním zimním výstupem v roce 2021 se Nepálci Nirmal Purja a jeho tým zapsali do historie.

Unikátnost K2

Co činí K2 tak výjimečnou? Na rozdíl od Everestu nemá K2 „snadnou“ cestu. Její severní stěna je považována za jednu z nejtěžších horolezeckých výzev na světě. Nejčastěji používaná cesta vede přes Abruzziho žebro, které je extrémně strmé a vyžaduje zkušenosti s lezením ve skalách i ledu.

Zajímavosti:

• K2 je jedinou osmitisícovkou, která nikdy nebyla zdolána z východní strany.
• Řada pokusů na K2 byla zmařena kvůli počasí, které se zde mění doslova během hodin.
• Hora je místem četných tragédií, například v roce 2008 zahynulo během jedné expedice 11 lidí.

K2 jako sen horolezců

Horolezci považují K2 za čistou horolezeckou výzvu. Zatímco Everest přitahuje i amatérské lezce díky komerčním expedicím, na K2 se vydávají jen ti nejzkušenější.

---

3. Kančendženga (8586 m): Pět sněhových pokladnic

Kančendženga, třetí nejvyšší hora světa, se rozkládá na hranici Nepálu a indického státu Sikkim. Je to hora, která fascinuje nejen svými pěti majestátními vrcholy, ale také svou mystickou a duchovní aurou. Její jméno znamená „Pět sněhových pokladnic“, což symbolizuje pět pokladů bohatství – zlato, stříbro, drahokamy, obilí a svaté knihy – podle místních legend. Tyto vrcholy jsou doslova klenoty mezi osmitisícovkami.

Historie výstupů a prvovýstup pod vrchol

Kančendženga byla poprvé zdolána 25. května 1955 britskou expedicí vedenou Georgem Bandem a Joem Brownem. Zajímavostí je, že z úcty k místní víře zůstali horolezci několik metrů pod vrcholem. Tento zvyk dodnes dodržuje většina expedic. Kančendženga tak není jen fyzickou, ale i duchovní výzvou.

První zimní výstup uskutečnili Poláci Krzysztof Wielicki a Jerzy Kukuczka 11. ledna 1986. Zimní podmínky na Kančendženze jsou extrémně náročné kvůli silným vichrům, které často dosahují rychlosti přes 150 km/h, a teplotám, které padají hluboko pod -40 °C.

Geografie a přírodní bohatství

Kančendženga je známá svou odlehlostí a přírodní krásou. Okolní oblast je chráněna jako Kangchenjunga Conservation Area, která je domovem ohrožených druhů, jako je panda červená, irbis (sněžný leopard) nebo pišťucha. Tato oblast zahrnuje husté lesy, hluboká údolí a rozsáhlé ledovce, které zásobují vodou miliony lidí v níže položených oblastech.

Zajímavosti o Kančendženze:

• Hora má pět hlavních vrcholů, z nichž čtyři přesahují výšku 8450 metrů.
• Je považována za posvátné místo, kde podle místních legend sídlí božstva.
• Masiv Kančendžengy je viditelný až z více než 120 km vzdálené Kalkaty za jasného počasí.
• Kančendženga byla jedním z prvních cílů britských průzkumníků, kteří o ní pořídili podrobné mapy již na začátku 20. století.

Horolezci a Kančendženga: Výzvy a příběhy

Výstup na Kančendžengu je považován za technicky náročný, protože zahrnuje nebezpečné přechody ledovců a strmé ledové stěny. Severní hřeben, nejčastější trasa, zahrnuje přechod po nestabilním ledovcovém poli, kde dochází k častým lavinám.

Navzdory svému ohromujícímu půvabu je Kančendženga jednou z méně navštěvovaných osmitisícovek, což ji činí oblíbenou volbou pro horolezce, kteří hledají dobrodružství bez komerčního nádechu. Ti, kteří se na ni vydávají, často hovoří o jejím magickém kouzlu, kdy okolní krajina přechází z hustých subtropických lesů do arktických podmínek.

---

4. Lhoce (8516 m): Jižní vrchol Everestu

Lhoce, čtvrtá nejvyšší hora světa, se nachází v bezprostřední blízkosti Mount Everestu. Tato hora je často přehlížena ve stínu svého slavnějšího souseda, ale Lhoce má své vlastní místo mezi největšími horolezeckými výzvami. Spojení s Everestem prostřednictvím South Col vytváří jedinečný masiv, kde se oba vrcholy tyčí k nebi jako dvojčata.

Historie a prvovýstupy

Lhoce poprvé zdolala švýcarská expedice 18. května 1956, kterou vedli Fritz Luchsinger a Ernst Reiss. Zajímavé je, že jejich výstup byl součástí větší expedice zaměřené na Everest. Lhoce se tak stalo jakýmsi „vedlejším cílem“.

První zimní výstup byl proveden až 31. prosince 1988 legendárním polským horolezcem Krzysztofem Wielickim, který se specializoval na zdolávání osmitisícovek v zimních podmínkách.

Geografie a unikátnost Lhoce

Lhoce se skládá ze tří hlavních vrcholů:

• Lhoce Main (8516 m) – hlavní vrchol a čtvrtý nejvyšší na světě.
• Lhoce Middle (8413 m) – zdolán až v roce 2001 po několika neúspěšných pokusech.
• Lhoce Shar (8383 m) – vedlejší vrchol, který tvoří dramatický hřeben.

Nejvýraznějším rysem Lhoce je její jižní stěna, která patří mezi největší skalní stěny na světě. Tato 3000 metrů vysoká kolmá stěna je snem každého extrémního horolezce, ale její zdolání vyžaduje špičkové technické dovednosti.

Zajímavosti o Lhoce:

• První pokusy o výstup na Lhoce se datují do 50. let 20. století, kdy byly okolní hory teprve objevovány západními expedicemi.
• Lhoce sdílí část své trasy s cestou na Mount Everest, což znamená, že horolezci na obou horách často potkávají stejné výzvy, jako je Khumbu Icefall.
• Jižní stěna Lhoce byla poprvé zdolána až v roce 1990.

Význam pro horolezce

Lhoce je často považována za méně komerční alternativu k Everestu. I když sdílí část cesty s nejvyšší horou světa, vrchol Lhoce vyžaduje méně povolení a přitahuje horolezce, kteří hledají klidnější zážitek.

---

5. Makalu (8485 m): Černý gigant

Makalu, pátá nejvyšší hora světa, je jednou z technicky nejnáročnějších osmitisícovek. Tato hora leží v blízkosti Everestu, ale díky své izolované poloze působí mnohem odlehlejším dojmem. Její tmavá žulová skála a pyramidový tvar jí vysloužily přezdívku „Černý gigant“.

Historie výstupů na Makalu

První úspěšný výstup na Makalu uskutečnila francouzská expedice vedená Lionelem Terrayem a Jeanem Couzym 15. května 1955. Francouzi si při výstupu na tuto horu vytvořili v té době revoluční taktiky, včetně techniky postupového tábora, která se od té doby stala standardem.

První zimní výstup byl zaznamenán až 9. února 2009, kdy na vrchol stanuli Simone Moro a Denis Urubko, dvě hvězdy extrémního horolezectví.

Technické výzvy a geografie Makalu

Makalu je známá svým ostrým hřebenem a technicky náročnými úseky. Makalu La, průsmyk pod hlavním vrcholem, je jedním z nejtěžších bodů celé trasy. Strmé svahy a skalní lezení vyžadují vysokou úroveň dovedností a zkušeností s lezením na ledu.

Okolí hory je součástí národního parku Makalu-Barun, který zahrnuje jednu z nejbohatších biodiverzitních oblastí světa.

Zajímavosti o Makalu:

• Makalu má dva vedlejší vrcholy: Makalu II (7678 m) a Kangchungtse (7678 m).
• Průzkum hory začal už ve 30. letech 20. století, kdy oblast mapovaly britské expedice.
• Hora se nachází v odlehlé části Himálaje a expedice často vyžadují týdny příprav a transportu.

---

6. Čo Oju (8188 m): Tyrkysová bohyně

Čo Oju, šestá nejvyšší hora světa, je známá jako „Tyrkysová bohyně“. Její jméno pochází z tibetského názvu, který odkazuje na modrozelený lesk ledovců v okolí vrcholu. Leží pouhých 20 kilometrů západně od Mount Everestu a díky svým mírnějším svahům je často označována za jednu z nejdostupnějších osmitisícovek. To však neznamená, že by výstup byl snadný – každá osmitisícovka je extrémní výzvou.

Historie výstupů Čo Oju

Prvovýstup na Čo Oju se uskutečnil 19. října 1954 rakouskou expedicí vedenou Herbertem Tichym. Spolu s ním na vrchol vystoupili Josef Jöchler a Pasang Dawa Lama. Tento výstup se stal milníkem nejen pro Rakousko, ale také pro celý svět horolezectví, protože ukázal, že i méně známé osmitisícovky jsou přístupné.

První zimní výstup proběhl 12. února 1985 a byl proveden polskými horolezci Maciejem Berbekou a Maciejem Pawlikowskim, kteří se specializovali na zimní horolezectví.

Geografie a přístupnost Čo Oju

Čo Oju je považována za „nejdostupnější“ osmitisícovku díky relativně nenáročnému technickému terénu. Severozápadní hřeben, nejběžnější trasa na vrchol, neobsahuje extrémně strmé úseky a je přívětivější i pro méně zkušené horolezce. Výstup však stále vyžaduje zkušenosti s lezením ve velké nadmořské výšce a schopnost zvládnout dlouhodobý pobyt v extrémních podmínkách.

Oblast Čo Oju je díky své poloze na tibetské straně Himálaje přístupná jak z Nepálu, tak z Číny. Základní tábor na severní straně je snadno dosažitelný terénními vozy, což výrazně zjednodušuje logistiku expedic.

Zajímavosti o Čo Oju

• Čo Oju byla první osmitisícovkou, která byla zdolána bez použití kyslíkových lahví při prvovýstupu.
• Severní stěna Čo Oju se stala oblíbeným cílem extrémních lyžařů, kteří hledají výzvu v podobě sjezdu z vrcholu.
• Hora je často považována za „tréninkovou osmitisícovku“, kterou mnoho horolezců zdolá před tím, než se vydají na Mount Everest.
• Přes relativní „snadnost“ výstupu je oblast kolem Čo Oju ohrožena častými lavinami, což ji stále činí nebezpečnou.

---

7. Dhaulágirí (8167 m): Bílá hora

Dhaulágirí, sedmá nejvyšší hora světa, se nachází v nepálském Himálaji a její jméno v sanskrtu znamená „Bílá hora“. Tento název naprosto odpovídá jejímu vzhledu – hora je pokrytá mohutnými ledovci a sněhem, který se na slunci třpytí jako diamant.

Dhaulágirí je známá svou izolovanou polohou a masivní, téměř symetrickou pyramidou. Její dominantní postavení v krajině z ní činí jednu z vizuálně nejpůsobivějších osmitisícovek.

Historie výstupů Dhaulágirí

První výstup na Dhaulágirí se uskutečnil 13. května 1960 švýcarsko-rakouskou expedicí vedenou Kurtem Diembergerem. Na vrchol tehdy vystoupili Ernst Forrer, Albin Schelbert a dva šerpové – Nyima Dorje a Nawang Dorje.

První zimní výstup byl uskutečněn 21. ledna 1985 polskými horolezci Andrzejem Czokem a Jerzym Kukuczkou, kteří patřili k elitě zimního horolezectví. Jejich výstup byl poznamenán extrémními podmínkami, kdy teploty klesaly pod -50 °C a vítr ohrožoval stabilitu tábora.

Geografie a unikátní prvky

Dhaulágirí je součástí pohoří Himálaj a nachází se západně od Annapurny. Mezi oběma horami leží slavná Kali Gandaki Gorge, která je považována za nejhlubší kaňon na světě. Díky tomu Dhaulágirí působí ještě monumentálnějším dojmem.

Zajímavosti o Dhaulágirí:

• Po objevení byla Dhaulágirí považována za nejvyšší horu světa, dokud nebyl objeven Mount Everest.
• Severovýchodní stěna je jednou z největších výzev v horolezectví a dodnes zůstává technicky nejobtížnější trasou na vrchol.
• V roce 2017 byla oblast kolem Dhaulágirí prohlášena za chráněné území kvůli unikátní fauně a flóře.

Proč je Dhaulágirí výzvou?

Výstup na Dhaulágirí zahrnuje nebezpečný ledopád, nestabilní sněhová pole a dlouhé hřebeny, kde často hrozí pád lavin. Oblast je navíc známá extrémními povětrnostními podmínkami, které se mohou změnit během několika hodin.

Právě proto je Dhaulágirí oblíbeným cílem pro horolezce, kteří hledají technicky náročnou osmitisícovku mimo hlavní proud komerčních expedic.

---

8. Manáslu (8163 m): Hora ducha

Manáslu, osmá nejvyšší hora světa, se nachází v nepálském Himálaji. Její název znamená „Hora ducha“ nebo „Hora duše“, což odkazuje na duchovní význam, který hora má pro místní obyvatele. Manáslu je méně frekventovaná než některé jiné osmitisícovky, ale stále si získává oblibu mezi horolezci, kteří hledají klidnější dobrodružství.

Historie výstupů Manáslu

Prvovýstup na Manáslu se uskutečnil 9. května 1956 japonskou expedicí vedenou Toshiem Imanishim. Výstup byl jedinečný tím, že Japonci dlouho spolupracovali s místními komunitami, aby si získali jejich svolení – místní obyvatelé totiž věřili, že narušení hory přinese neštěstí.

První zimní výstup proběhl 12. ledna 1984 polskými horolezci Maciejem Berbekou a Ryszardem Gajewským, kteří čelili extrémně drsným podmínkám, včetně teplot hluboko pod bodem mrazu.

Geografie a unikátní rysy

Manáslu je součástí chráněné oblasti Manaslu Conservation Area, která zahrnuje nejen samotnou horu, ale i okolní vesnice a přírodu. Tato oblast je známá svou bohatou biodiverzitou, která zahrnuje sněžné leopardy, pandy červené a mnoho vzácných druhů ptáků.

Zajímavosti o Manáslu:

• Hora je přezdívána „Japonská hora“ díky častým japonským expedicím.
• Trasa na Manáslu zahrnuje přechod ledovcového pole a strmý hřeben, který vyžaduje dokonalou rovnováhu a technické schopnosti.
• I přes rostoucí popularitu si Manáslu stále uchovává odlehlý a klidný charakter.

---

9. Nanga Parbat (8126 m): Nahá hora

Nanga Parbat, devátá nejvyšší hora světa, je jednou z nejděsivějších a nejnebezpečnějších osmitisícovek. Její název znamená „Nahá hora“, což odkazuje na její strmé, nechráněné svahy, které vystupují do výšky bez husté vegetace nebo lesního porostu. Tato hora, ležící v Pákistánu na západním okraji Himálaje, si vysloužila přezdívku „Zabijácká hora“, protože její úmrtnost patří mezi nejvyšší na světě.

Historie výstupů a prvovýstup Nanga Parbat

První úspěšný výstup na Nanga Parbat uskutečnil 3. července 1953 rakouský horolezec Hermann Buhl. Jeho výkon je považován za jednu z největších sólových horolezeckých výprav všech dob.

Buhl zdolal vrchol úplně sám, bez kyslíkových přístrojů, a dokonce musel strávit noc vestoje na úzkém hřebeni, než dokončil sestup. Jeho odvaha a dovednosti mu zajistily nesmrtelné místo v historii horolezectví.

První zimní výstup byl proveden 26. února 2016. Na vrchol se dostali Muhammad Ali Sadpara z Pákistánu, Simone Moro z Itálie a Alex Txikon ze Španělska. Tento úspěch byl výjimečný nejen kvůli extrémním podmínkám, ale také kvůli tomu, že byl dosažen bez komerční podpory.

Geografie a unikátnost Nanga Parbatu

Nanga Parbat má několik hlavních tras, přičemž dvě z nich jsou nejznámější:

• Rupalská stěna: Nejvyšší skalní stěna na světě, která stoupá 4600 metrů nad okolní terén. Tato stěna je neuvěřitelně strmá a technicky náročná, přitahuje jen ty nejodvážnější horolezce.
• Diamírská stěna: Severozápadní strana hory, která je méně strmá, ale stále nebezpečná kvůli lavinám a nepředvídatelnému počasí.

Geologicky je Nanga Parbat zajímavá tím, že patří mezi nejrychleji rostoucí hory na světě – stoupá tempem 7 mm ročně díky aktivnímu pohybu tektonických desek.

Zajímavosti o Nanga Parbatu

• Před prvním úspěšným výstupem v roce 1953 si hora vyžádala životy 31 horolezců, což jí přineslo nechvalně proslulou pověst.
• Nanga Parbat se stala místem slavné „německé tragédie“ v roce 1934, kdy 10 členů expedice zahynulo kvůli lavině a extrémním podmínkám.
• Rupalská stěna je považována za jednu z největších horolezeckých výzev na světě, která láká ty nejzkušenější lezce.
• Hora je viditelná z města Gilgit, které leží více než 100 kilometrů daleko.

Proč je Nanga Parbat výjimečná?

Nanga Parbat je horou extrémů – jak z hlediska obtížnosti, tak i krásy. Její osamělá poloha na západním okraji Himálaje a dramatické skalní stěny z ní činí jeden z nejfotografovanějších vrcholů na světě. Pro horolezce představuje konečnou zkoušku dovedností, odvahy a fyzické odolnosti.

---

10. Annapurna I (8091 m): Bohyně sklizně

Annapurna I je desátou nejvyšší horou světa, ale zdaleka nejnebezpečnější osmitisícovkou. Její název znamená „Bohyně sklizně“ a odkazuje na bohatou přírodu, která ji obklopuje. Tento masiv, který leží v centrálním Nepálu, zahrnuje několik vrcholů, přičemž Annapurna I je nejvyšší.

Historie výstupů na Annapurnu

Annapurna I byla první osmitisícovkou, kterou člověk zdolal. Stalo se tak 3. června 1950, kdy na vrchol vystoupili Francouzi Maurice Herzog a Louis Lachenal. Tento výstup byl obrovským úspěchem, ale zároveň extrémně nebezpečný – oba horolezci utrpěli vážné omrzliny a Maurice Herzog přišel o všechny prsty na rukou i nohou. Jejich příběh byl popsán v Herzogově knize „Annapurna“, která se stala bestsellerem.

První zimní výstup provedli Jerzy Kukuczka a Artur Hajzer 3. února 1987. Zimní podmínky na Annapurně jsou ještě drsnější než během standardní horolezecké sezóny, což výstup činí extrémně náročným.

Nebezpečí Annapurny

Annapurna I má nejvyšší poměr úmrtnosti k počtu výstupů ze všech osmitisícovek – přibližně 38 %. Tento šokující údaj je způsoben zejména častými lavinami, nestabilním terénem a nepředvídatelným počasím.

Klíčové výzvy:

• Laviny jsou největším nebezpečím na Annapurně. Mnoho tragédií se odehrálo během pokusů o výstup.
• Strmé ledovcové stěny vyžadují perfektní dovednosti v lezení na ledu.
• Annapurna je často zahalena mlhou, která komplikuje orientaci.

Zajímavosti o Annapurně

• Annapurna I je obklopena dalšími vrcholy stejného masivu, z nichž nejznámější jsou Annapurna South a Annapurna II.
• V blízkosti se nachází populární trek kolem Annapurny, který patří mezi nejkrásnější vysokohorské treky na světě.
• Annapurna je díky své nebezpečnosti výzvou pouze pro zkušené horolezce, kteří si dobře uvědomují rizika spojená s výstupem.
• První výstup byl proveden bez předchozích podrobných map a přípravných expedic, což činí výkon Herzogovy skupiny ještě obdivuhodnějším.

Symbolika Annapurny

Hora není jen výzvou pro horolezce, ale také místem duchovní a kulturní hodnoty. Místní obyvatelé věří, že Annapurna přináší úrodnost a život do údolí pod ní, a každá expedice by měla horu respektovat.

---

11. Gašerbrum I (8080 m): Skrytý vrchol

Gašerbrum I, jedenáctá nejvyšší hora světa, je známá jako „Skrytý vrchol“. Tato přezdívka vznikla díky její poloze – hora je často zakryta okolními vrcholy pohoří Karakoram, které leží na hranici Pákistánu a Číny.

Historie výstupů na Gašerbrum I

Prvovýstup na Gašerbrum I se uskutečnil 5. července 1958 americkou expedicí vedenou Andrewem Kauffmanem a Petem Schoeningem. Tato expedice položila základy pro budoucí pokusy v odlehlém a drsném prostředí Karakoramu.

První zimní výstup proběhl 9. března 2012, kdy na vrchol stanuli Adam Bielecki a Janusz Gołąb, polští horolezci, kteří se specializovali na zimní lezení.

Zajímavosti o Gašerbrumu I

• Název „Gašerbrum“ znamená v překladu „Zářící stěna“, což odkazuje na krásný ledovec u základny hory.
• Hora má extrémně odlehlou polohu, která komplikuje logistiku expedic.
• Gašerbrum I je často zastiňován slavnějšími vrcholy, jako je K2, přestože je technicky stejně náročný.

---

12. Broad Peak (8051 m): Široký vrchol

Broad Peak, dvanáctá nejvyšší hora světa, se nachází v pohoří Karakoram na hranici Pákistánu a Číny. Její název odkazuje na široký vrcholový hřeben, který měří téměř 1,5 kilometru. Původní označení hory bylo K3, protože byla třetím vrcholem, který britský geograf Thomas George Montgomerie v roce 1856 zmapoval v oblasti Karakoramu. Broad Peak je známý svou náročností a nevyzpytatelnými povětrnostními podmínkami.

Historie výstupů na Broad Peak

První výstup na Broad Peak byl uskutečněn 9. června 1957 rakouskou expedicí vedenou Fritzem Winterstellerem, Marcusem Schmuckem, Kurtem Diembergerem a Hermannem Buhlem. Výstup proběhl alpským stylem, což znamenalo, že horolezci používali minimum vybavení a nevytvářeli postupové tábory, což bylo v té době neobvyklé a velmi riskantní.

První zimní výstup se podařil až 5. března 2013, kdy na vrchol vystoupili polští horolezci Maciej Berbeka, Adam Bielecki, Artur Małek a Tomasz Kowalski. Tento úspěch byl součástí polského projektu „Zimní osmitisícovky“, zaměřeného na zdolávání nejvyšších vrcholů světa v zimním období. Bohužel expedice skončila tragédií, když Berbeka a Kowalski zahynuli při sestupu.

Geografie a trasy

Broad Peak má několik vrcholů, přičemž hlavní vrchol dosahuje 8051 metrů. Vedlejší vrcholy – Broad Peak Middle (8016 m) a Broad Peak North (7550 m) – jsou také technicky náročné a byly zdolány až dlouho po hlavním vrcholu.

Nejčastěji používanou trasou je západní hřeben, který zahrnuje přechod přes ledovec a dlouhé úseky exponovaného terénu. Posledních několik stovek metrů je mimořádně náročných kvůli silnému větru a nízké teplotě.

Zajímavosti o Broad Peaku

• Výstup na Broad Peak je komplikován dlouhým a exponovaným hřebenem, kde jsou horolezci vystaveni extrémním podmínkám po dlouhou dobu.
• Z hory je výhled na K2, který se tyčí jen 8 km od Broad Peaku.
• Broad Peak byl pojmenován podle svého širokého vrcholového hřebene, který patří k nejdelším mezi osmitisícovkami.

Výzvy a nebezpečí

Laviny, prudké bouře a nestabilní ledovce patří k největším rizikům na Broad Peaku. Navíc dlouhá cesta na vrchol a zpět často překračuje fyzické a psychické možnosti horolezců, což může vést k tragédiím. I přes svou popularitu je Broad Peak jednou z méně frekventovaných osmitisícovek, protože její výstup vyžaduje dokonalou přípravu a zkušenosti.

---

13. Gašerbrum II (8035 m): K4

Gašerbrum II, třináctá nejvyšší hora světa, se nachází v blízkosti Gašerbrumu I v pohoří Karakoram na hranici Pákistánu a Číny. Původně byla hora označována jako K4, protože byla čtvrtým vrcholem zmapovaným během britských průzkumů Karakoramu. Gašerbrum II je považován za „nejdostupnější“ z karakoramských osmitisícovek, i když i zde se jedná o extrémní výzvu.

Historie výstupů na Gašerbrum II

První úspěšný výstup na Gašerbrum II uskutečnila 7. července 1956 rakouská expedice vedená Fritzem Moravcem. Spolu s ním na vrchol vystoupili Josef Larch a Hans Willenpart. Jejich výprava byla průkopnická, protože oblast byla tehdy velmi málo prozkoumaná.

První zimní výstup proběhl 2. února 2011, kdy na vrchol vystoupili Simone Moro, Denis Urubko a Cory Richards. Jejich úspěch byl jedinečný, protože se jednalo o první zimní výstup na osmitisícovku v Karakoramu. Tuto expedici komplikovaly extrémní mrazy a silný vítr, ale trojice horolezců přesto dosáhla vrcholu bez větších komplikací.

Geografie a trasy

Výstup na Gašerbrum II je obvykle prováděn z pákistánské strany přes South Gasherbrum Glacier. Nejčastější trasou je jihozápadní hřeben, který zahrnuje přechod ledovcových polí a strmé sněhové svahy.

Zajímavosti o Gašerbrumu II:

• Název „Gašerbrum“ znamená v překladu „Zářící stěna“ a odkazuje na ledovce obklopující masiv.
• Gašerbrum II je oblíbený mezi horolezci, kteří hledají svou první osmitisícovku v Karakoramu, protože je technicky méně náročný než například K2 nebo Broad Peak.
• Oblast kolem Gašerbrumu je jednou z nejodlehlejších na světě, a tak výstupy vyžadují precizní logistiku a dlouhé přípravy.

Výzvy a nebezpečí

Navzdory své pověsti „přístupné osmitisícovky“ je Gašerbrum II stále smrtící. Horolezci zde čelí extrémním lavinám, nebezpečným trhlinám na ledovci a náhlým změnám počasí, které mohou expedice rychle přerušit.

---

14. Šiša Pangma (8027 m): Bohyně pastvin

Šiša Pangma, čtrnáctá a nejnižší z osmitisícovek, leží v Tibetské autonomní oblasti Číny a je jedinou osmitisícovkou, která se nachází celá na čínském území. Její název znamená „Bohyně pastvin“, protože hora se tyčí nad rozlehlými pastvinami, které obklopují její úpatí.

Historie výstupů na Šišu Pangmu

První úspěšný výstup na Šiša Pangmu provedla čínská expedice vedená Xu Jingem 2. května 1964. Tento výstup byl financován a organizován čínskou vládou, která se snažila posílit svůj horolezecký program.

První zimní výstup se uskutečnil 14. ledna 2005, kdy na vrchol vystoupili Piotr Morawski a Simone Moro. Zimní podmínky byly extrémní, ale horolezcům se podařilo dosáhnout vrcholu bez vážných komplikací.

Geografie a trasy

Nejčastější trasa na Šiša Pangmu vede přes severní hřeben a je považována za jednu z méně technicky náročných tras mezi osmitisícovkami. Oblast je snadno přístupná díky blízkosti silnic a táborů na tibetské straně.

Zajímavosti o Šiša Pangmě:

• Šiša Pangma je často první osmitisícovkou pro začínající horolezce díky své relativní přístupnosti.
• Na rozdíl od většiny ostatních osmitisícovek má Šiša Pangma méně dramatické počasí, což ji činí bezpečnější volbou.
• Oblast kolem hory je bohatá na buddhistické kláštery, které dodávají výstupu duchovní atmosféru.

Výzvy a nebezpečí Šiša Pangmy

I přes svou pověst „snadné osmitisícovky“ představuje Šiša Pangma vážné riziko. Laviny, ledovcové trhliny a prudké změny počasí mohou ohrozit i zkušené horolezce.

---

Detailmí přehled 14 nejvyšších hor na světě

Pořadí	Hora (Výška)	Pohoří (Umístění)	Zajímavosti
1	Mount Everest (8848)	Himálaje, Nepál / Čína	Nejvyšší hora světa, Zóna smrti, roste 4,4 cm ročně, první výstup 1953 (Hillary, Norgay).
2	K2 (8611)	Karakoram, Pákistán / Čína	„Divoká hora“, 25 % úmrtnost, prvovýstup 1954, první zimní 2021.
3	Kančendženga (8586)	Himálaje, Nepál / Indie	Posvátná hora, „Pět sněhových pokladnic“, tradice nezlézat vrchol, prvovýstup 1955.
4	Lhoce (8516)	Himálaje, Nepál / Čína	Jižní vrchol Everestu, strmá jižní stěna, prvovýstup 1956.
5	Makalu (8485)	Himálaje, Nepál / Čína	„Černý gigant“, pyramidový tvar, technicky náročná, prvovýstup 1955.
6	Čo Oju (8188)	Himálaje, Nepál / Čína	„Tyrkysová bohyně“, nejdostupnější osmitisícovka, prvovýstup 1954.
7	Dhaulágirí (8167)	Himálaje, Nepál	„Bílá hora“, nejhlubší kaňon světa (Kali Gandaki), prvovýstup 1960.
8	Manáslu (8163)	Himálaje, Nepál	„Hora ducha“, chráněná oblast, oblíbená u horolezců, prvovýstup 1956.
9	Nanga Parbat (8126)	Himálaje, Pákistán	„Nahá hora“, Rupalská stěna (nejvyšší skalní stěna), prvovýstup 1953.
10	Annapurna I (8091)	Himálaje, Nepál	Nejnebezpečnější osmitisícovka, první zdolaná osmitisícovka, prvovýstup 1950.
11	Gašerbrum I (8080)	Karakoram, Pákistán / Čína	„Skrytý vrchol“, odlehlá poloha, prvovýstup 1958.
12	Broad Peak (8051)	Karakoram, Pákistán / Čína	Široký vrchol, dlouhý hřeben, prvovýstup 1957, zimní 2013.
13	Gašerbrum II (8035)	Karakoram, Pákistán / Čína	„K4“, relativně snadnější osmitisícovka, prvovýstup 1956.
14	Šiša Pangma (8027)	Himálaje, Čína	Nejnižší osmitisícovka, přístupná z Tibetu, prvovýstup 1964.

Závěr: Osmitisícovky jako vrchol lidských možností

Čtrnáct nejvyšších hor světa není jen seznamem gigantických vrcholů. Jsou to monumenty, které představují hranici lidské vytrvalosti, odvahy a odhodlání. Každá z těchto hor má svůj vlastní příběh, své tragédie i triumfy, které inspirují generace horolezců a dobrodruhů.

Pro mě osobně je svět osmitisícovek místem nekonečné fascinace. Sledovat dokumenty o expedicích, číst knihy horolezců a zkoumat detaily každé hory mě neustále překvapuje a obohacuje. Tyto hory nám připomínají, jak mocná a krásná příroda může být, ale také nás učí respektu a pokoře.

Ať už se rozhodnete na některou z těchto hor jednou sami vypravit, nebo je budete obdivovat z pohodlí domova, osmitisícovky jsou místem, kde se příroda a člověk setkávají v té nejčistší podobě.

Nejčastější dotazy

Zdroje: Wikipedia, Tomas Petreček, Marek Holeček

---

Vaše komentáře

---

Přispějte svým komentářem